„Paní, co tam máte, slona?!“ hudruje kurýr, který dnes patrně vyfasoval ten nejtěžší „balíček“ ve městě a vleče se s ním sto metrů přes celou ulici až k našemu domu. Tam čekám na prahu já, mamina s miminem v náručí, a snažím se vzbuzovat soucit.
Kurýr pochopí. Šance, že bych si sama dotáhla tu bednu z jeho dodávky do svýho baráku a on tak mohl hned vyfičet na další adresu, tu prostě není.
„Jste zlatej, milionovej,“ zasypávám alespoň poslíčka díky. Má tak hubené nohy, že se bojím, že ho zásilka překlopí. Flákne s ní hned za dveře a já přemýšlím, jestli mu mám, nebo nemám říkat, co v tom „zatracenym balíku““ je.
Upřímně, já jsem tu bednu čekala ještě mnohem větší.
Cože jsem si to totiž zase objednala?
Hledá se bezpečné uložiště pro tento poklad, značka: suché a bez myší. Foto: Sláma v botách
Po zkušenosti z loňska jsem letos nehodlala nechat nic náhodě, a tak jsem si koncem roku gůglila, který e-shop nabízí nejvýhodněji obilí, a poslala veleobjednávku. Poklad konečně přišel. Přesně 39 kilogramů zrní, převážně pšenice jednozrnka, ale i nějaké jáhly a žito. Dle mých propočtů by to mělo stačit na pečení chleba třikrát týdně až do příští sklizně.
Jednozrnka se nedá sehnat v podobě mouky, pouze celá zrna, nutností je tedy mlýnek. Některé farmářské prodejny ho mají k dispozici, můžete si namlít tam. Čerstvá mouka je hodnotnější, zdravější a údajně má i lepší pekařské vlastnosti. Mně se z ní péct daří. Foto: Sláma v botách
Pamatujete si moje loňské předsevzetí? Do roku 2016 jsem vstupovala s tím, že chci zase začít péct kváskový chléb. Kdysi jsem vystupovala v dokumentu na tohle téma (článek Tajemství chleba) a přišlo mi celkem blbé, že než se film dostal na veřejnost, já mezitím chleba přestala péct. Loni jsem do toho teda znova šla. Jenže! Jenže!! Už od jara jsem byla při pečení odkázaná na jednozrnku z Německa, protože českým farmářům prostě došly zásoby. A to se mi teda protočily panenky a prohnula peněženka. Na kolik peněz pak vycházel jeden upečený bochník, jsem si radši ani nepočítala, abych neděsila sebe, natož pak manžela.
Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie, k vidění ZDE.
Tahle chyba už se nesmí opakovat, opakovala jsem si celou dobu a udělala si na tenhle rok včas železné zásoby.
Letos tedy budu pro rodinu péct chleby z české jednozrnky od Pro-Bio. Přeju si, abych s ní byla stejně spokojená jako s tou od německých sousedů (zrní bylo kvalitní, nekazilo se). Prozatím jsem spokojená s cenou. Ta je o dost přijatelnější + odpadla drahá doprava ze zahraničí a platební bankovní poplatky.
Na kolik teda takový jeden český jednozrnkový bochník vyjde?
Propočet bude pouze orientační, ale snad se v něm zásadně neseknu.
Z jednoho kila jednozrnky napeču 3 bochníky. Plus 110 g žita do každého bochníku – kvásek totiž zadělávám žitný. Mák na zdobení chleba jsem vypěstovala svůj, no a náklady na sůl a kmín snad ani počítat nelze – půl haléře? Co nedokážu odhadnout, je energie na rozpálení trouby. Peču na 230 stupňů cca 10 minut, poté stahuji na 200 stupňů asi tak 20 – 30 minut. Je-li tu někdo, kdo by to dokázal spočítat pro elektrickou troubu, dejte mi prosím vědět.
Takže:
jednozrnka: gastro balení 180 Kč / 3 kg – děleno třema, děleno třema: 20 Kč / bochník
žito: gastro balení 90 Kč / 3 kg – děleno třema, děleno devíti: cca 4 Kč / bochník
elektrická energie: ??
časová investice: zadělání kvásku cca 2 minuty; mletí mouky, hnětení těsta a plnění formy 8 – 10 minut (Klasická žena u toho samozřejmě ještě zvládne telefonovat, krmit mimino příkrmem, druhému dítěti odpovídat na proudy otázek a rozmýšlet, do čeho se pustí, až dá těsto kynout na topení…)
koeficient radosti: deset z deseti 🙂
SUMA SUMÁRUM: DO 30 Kč se s jedním bochník vlezu!
Peču třikrát týdně, rychle mizí… Foto: Sláma v botách
Je to za domácí chleba málo, nebo moc? Bavíme se o domácím chlebu z těch u nás nejšpičkovějších BIO surovin. O chlebu, za který byste v obchodu typu Country Life nebo Sklizeno dali stovku, ani nevíte jak…
Náš týdenní výdaj za pečivo je tedy pro celou rodinu 90 korun a líbí se mi na tom ještě skutečnost, že nemusím věčně běhat do obchodu. Ono nakupování s dětma stejně není med a čelit škemrání o kindrvajíčka teprve nepotěší.
Odhaduji, že loni jsem napekla nějakých 100 – 150 chlebů. S pečením jsem začala až v únoru a kolem porodu jsem měla výrobní výpadek. Letos by to tedy mělo být ještě víc bochníků. Pečení chleba je pro mě rutina a současně veliký relax. Nic už nevážím, neodměřuji, jak říká můj chlap, „mám to v paži“, pečení ve formě na moskevský chlebík se ukazuje být blbuvzdorné a vyžaduje jediné – funkční kvásek. Pak se snad ani nedá nic zkazit. Na což ostatně po 100 – 150 bochnících přijdete taky. 🙂 Jen bacha na to, že vůně, která se při pečení line domovem, je návyková.
Namazat si máslo na ještě teplou patku…mmmmm… nevím, kolik chlebů bych musela ještě upéct, aby se mi tahle chuť přejedla.
Zatím se s mužem a Liduškou o ty teplé patičky pereme. A nejhorší je, že už nám dorůstá další chlebožrout!
Lidka, 11 měsíců. Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie
A o čtyři roky později její bratr. Foto: Sláma v botách
Do letošního roku vstupuji opět
s pár předsevzetími. Za prvé se chci
naučit šít a mým prvním projektem budo
u lněné pytle na obilí, luštěniny a další jídlo. Chci totiž konečně nakupovat „bez obalu“ (
bezobalu.org) – mimo jiné protože mě nebaví běhat furt tu dálku ke tříděným popelnicím.
Přírodní len, vyšší gramáž, snad se osvědčí. Foto: Sláma v botách
Druhé předsevzetí je záležitost čistě pracovní. Když se (mi) bude všechno dařit, už brzy na tomhle webu najdete různá videa z mojí kuchyně: třeba o pečení chleba, polopaticky, jednoduše, já a Lída v akci.
Aby bylo jednou pro vždy jasno, že kváskový chleba není věda, ale otázka pár minut a zvládá to i děcko (čtyřleté). Takže zájemci o kvásek, hlaste se…
Tahle plechová forma na chleba už něco pamatuje. Je stále v nasazení. Foto: Sláma v botách
… hladových krků přibývá… Foto: Sláma v botách
Zuby nemá, ale s chlebem už si poradí. Co nespolkne, to rozdrobí, říkejme tomu biomodelína. 🙂 Foto: Sláma v botách
… a biomodel. Foto: Sláma v botách
Ať mi rostou! ©
Ahoj Verčo,
strašně ráda čtu tvoje články.
A moc se těším na videa,takže hodně štěstí,ať ti to předsevzetí vydrží.
Já teď po roce sedla ke stroji,je to fajn relax:-)
Já stroj nemám, ale našla se dobrá duše připravená mě základy naučit. Kromě těch pytlů se potřebuju naučit přišívat záplaty, Lidky životní styl totiž produkuje spoustu děr. Do toho kurzu šití by možná měla jít se mnou.
Ať jste zdraví a daří se!
Pingback: Jak jsem se stala profesionální matkou a YOUTUBERKOU (Zakládám YT kanál OPRAVDOVÝ ŽIVOT) | Sláma v botách
Pingback: Pesto z naklíčené pražené slunečnice se sušenými rajčaty | Sláma v botách
Můžete poradit kontakt na eShop? Děkuji RH
Kupovala jsem naposledy zde. Mají dobrou cenu.
http://www.gastrobio.cz/Jednozrnka-BIOHARMONIE-3kg-d100.htm
Dobry den, premyslim, proc pecete zrovna z jednozrnky? A ne treba dvouzrnky:-). Nebo spaldy? Dekuji:-)
Tereza
Dobrý den, Terezo, no těch důvodů je víc. Na jednozrnku mě jako první upozornila naše výživová poradkyně, kopíruju sem úryvek z článku Tajemství chleba : „Jednozrnka obsahuje až dvacetkrát méně lepku než klasická šlechtěná pšenice. Jde totiž o starý, prapůvodní druh pšenice, s odlišným charakterem lepku. Nedokážu to popsat odborně, ale tento „jiný“ lepek je prý mnohem lépe stravitelný, nedělá problémy lidem s intolerancí, dokonce ani některým celiakům.“
Podruhé jsem se s jednozrnkou setkala v pravěkém skanzenu nedaleko našeho města, kde má jeden uznávaný pan profesor pokusné políčko a pěstuje tu pravěké obiloviny. Jednozrnku velmi chválí pro vysoký obsah zinku a bílkovin a doporučuje ji především vegetariánům. A i on zmiňoval tu skvělou stravitelnost a nízký obsah lepku.
Dvouzrnka i špalda jsou výrazně mladší druhy pšenice, netvrdím, že taky nemají své přednosti, ale nám už zkrátka jednozrnka zachutnala, tak v ní „jedeme“.