V kuchyni máme takovou poličku s lahvičkami a v těch lahvičkách kapičky různého původu a účinků. Něco moje výroba, něco kupované. „Kapičky“ tomu říkají děti, podle muže jsou to „čarodějné fujtajbly“. Ale každopádně fungujou. Tvrdím mu!
Už pár let jsme nikdo vážně nemarodili (Muže nezmiňuju, páč ten je paličatej!). Echinaceová, kopřivová a lichořeřišnicová tinktura, éterické oleje, déčko, teplá voda s citronem a jablečným octem pitá po ránu, bezová a bezinková šťáva, šípkovej sirup, klíčky, pickles a hlavně ta moje domácí zelenina!
Na koronavirus jsem se tak cítila být připravená.
No jo, jenomže je tu ještě jeden elixír zdraví. A patrně mnohem důležitější než všechno výše zmiňované. Konečně se s mužem na něčem shodneme. 🙂 Teď je víc než kdy dřív zapotřebí… chodit včas spát.
Jenže zrovna teď se mi to zase vůbec nedaří!
Nouzový stav!
Kdykoliv se s mužem málo vyspíme, vyskočí mu druhý den opar a já jsem nesnesitelná. Ale zatímco opar stačí zakápnout tea tree olejem nebo potřít čerstvou šťávou ze zázvoru a je klid, se mnou je všechno špatně až do večera. Na nevyspání a s tím spojený pocit, že děti hlučí, muž překáží a všude jenom číhají zákeřné, nezvladatelné povinnosti bohužel nepomáhá nic. Ani ranní jóga, proběhnutí naboso ani levandulový čaj. Pomáhá jenom jít spát v osm s dětmi. Pak se do naší domácnosti zase vrací láska. A to je taky elixír, jak známo.
Jak si teda k sakru v nouzovém stavu zorganizovat den, abych nemusela večer dohánět práci?!
První týden zavládla anarchie. Vstávejte si, kdy chcete, učte se, co chcete, jenom si prosím vás po sobě uklízejte hračky, myjte talíře a špinavé prádlo házejte, kam patří, ne na zem v koupelně. To platí i pro muže (a jeho hračky)! Jsem báječně vyspalá a láskyplná.
Druhý týden ale přituhlo. Škola zavedla FB skupinu, kam se na nás – pardon, na děti – začaly sypat úkoly a zadání jedno přes druhé. Teoreticky skvělý nápad, ale máme jenom jeden počítač. Když ho dám dětem na práci, sama budu psát… večer?
Začalo mi období nočních šichet. Už jednou jsem ho zažila, byla z toho nemocná (článek Jak jsem si alternativně léčila chřipku) a zařekla se, že nikdy více! Zavádíme rozpis směn u počítače. Děti ho okupují dopoledne, na mě zbývá odpoledne, jenomže to potřebuju – ne, chci! – jet na zahradu. Vyvětrat se, na sluníčko (taky elixír) a vysázet radši dvakrát víc brambor, protože kdoví. Takže noční šichty…?
NE! Musíme vyřešit školu. Na zahradě přece můžeme spoustu věcí procvičit i bez počítače a pracovních listů.
Zvedám telefon a píšu mail. S učitelkami svých dětí se dobře znám. Vědí, že děcka nenechávám civět na pohádky (počítač potřebuju já!) nebo hrát hry v mobilu. Na zahradě trénujeme tělocvik, prvouku, ale i matiku (Kolik cibulí se vejde do řádku? Kolik ještě zbývá vysít…) zpíváme si, vyprávíme a u toho mrskáme angličtinu, slovní druhy a i/y ve slově motyka. Lidka si vede deník , co přes den dělala (zvyk z montessori školy) a já večer posílám mailem raport. Když je co vyfotit, tak to fotím a připojuju. Domlouváme se, že školou sdílené materiály jsou jen nezávazná nabídka. Zásadní úkoly nám učitelka označí „povinné“ a zbytek je na nás.
A přesně tak to je. JE TO NA NÁS. Jak se s učiteli svých dětí domluvíme. Jaký vztah jsme s nimi měli před karanténou, jestli v sebe máme vzájemně důvěru. A zase ta otřepaná komunikace jako základ všeho.
Jak naplánovat, co nebylo v plánu
I doma se ale musíme domluvit. Že si Lída SAMA rozplánuje plnění úkolů, aby stíhala v termínu, a že to dá písemně. (Plánování práce, další zvyk z její školy.) Najet na to teď musím i já. Abych nedoháněla v noci a láska proudila vůkol.
Takže v pondělí ráno žádný vyspávání, ale plánování. Obě dvě. Lída, co se bude učit, já, co budu celý týden vařit, co musíme nakoupit, kdy vyperu, kdy vytřu, kdy napíšu slíbené články a aspoň tu stránku denně do nové knížky.
Plánuju taky to, kdy pojedeme na zahradu a které odpoledne obětuju na dokončení všeho, co „nešlo podle plánu“. Minimálně jednou týdně mi to ale stejně nevyjde a zapotřebí je i večerní šichta. Ale jednou týdně se to dá…
Všichni se teď učíme něco nového. Někdo upéct chleba, jiný šít; Lidka násobilku tří a já plánovat si jen tolik práce, kolik se dá PŘES DEN zvládnout.
Nic proti kapičkám a jejich famózním účinkům. Ale to opravdu nejdůležitější pro (psychické) zdraví celé rodiny je NEJEN za časů koronaviru láska. A vyspalá máma, která v noci nesůvila do kompu. (Manžel by pak měl ještě jeden nápad, ale kdo jste četli mou knížku, tak to už víte…)
Ať mi rostou! ❤
PS. Z plánování příštích korona-týdnů vzešlo, že nemám sílu přichystat nové tištěné vydání své první knížky Sláma v botách. Bylo by to moc energie a času (nočního) a priority jsou jasné. Ale vydávám Slámu v botách 1 alespoň jako E-BOOK. To totiž bude hned. Bude to dokonce už příští týden! 🙂
SLÁMA V BOTÁCH E-BOOK PRÁVĚ V PRODEJI. A JEN ZA 99 Kč. 🙂
NOVÝ VIDEOROZHOVOR SE SLÁMOU V BOTÁCH nejen o čase koronaviru k puštění na youtube
A mou novou knížku už jste četli?
Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! (Sláma v botách 2)