Nezbývá už moc věcí, které bych ve svém ekoživotě ještě nezkusila.

Je skoro půlnoc, když se otevřou dveře do koupelny a manžel si mě otráveně změří: „Mohla bys už laskavě jít taky spát?!“ Ohlédnu se po něm jako zraněná laň. Vprostřed noci sedím ve vaně a z mokrých vlasů mi na záda stékala mazlavá moučná břečka.

„Já si tady jenom meju vlasy… žitnou moukou…“

****

Nedávno jsem si přinesla z knihovny pár čísel Pravého domácího časopisu a hned první jsem zhltla do posledního článku. To mi není podobné. Časopisy si obvykle nedokážu vychutnávat jako relax, když do nich sama píšu. Tentokrát jsem ale s hrůzou zjistila, že tenhle časák mě opravdu zajímá.

Proč s hrůzou? Protože je to PRAVÝ DOMÁCÍ ČASOPIS. Recepty s pohankou, celostní medicína, bylinky, výchova dětí v osobnosti…chápete. Celý večer jsem musela přemýšlet, jestli je dobře, že jsem se za poslední čtyři roky až TOLIK změnila. Nestřídám jenom jeden extrém druhým? Vedla jsem v časopise sexporadnu a po práci chodila relaxovat do obchodů s oblečením, teď mi největší radost dělá výroba kefíru a že mám zásobu vlastního česneku. Je to normální?! Kdy, proč a jak se tohle stalo!?!

Někdy nad ránem jsem došla k závěru, že má osobnost sice prošla dramatickými změnami, ale radikál se ze mě snad nestal. Ještě jsem nezkusila veganství ani stavět dům ze slámy, mám auto i myčku na nádobí a dosud jsem se neuvázala k žádnému stromu. Prostě mám – no bóže – ráda přírodu a nechci jí zbytečně ubližovat.

A tak jsem si v Pravém domácím časopise znovu přečetla článek o mytí vlasů žitnou moukou a vypravila se do špajzu. Uplácat lžíci žitné mouky s troškou teplé vody je přece otázka minuty. A zase té naší planetě i svému chemií bombardovanému tělu o něco odlehčím.

*****

Úterý aneb aplikace první

S moučnou kašičkou odcházím do koupelny a natěšeně napouštím vanu. Poslední dobou jsem přišla na chuť lázni s mořskou solí z Mrtvého moře (DM drogerie), lžící kokosového oleje a pár kapkami růžovo-čajovníkové esence (dezinfekce a omamná vůně v jednom, devaterokviti.com). Rochním se třeba hodinu a vylézám  s pocitem, že ani jako mimino jsem nemohla být hebčejší. „Lepíš“, shrnuje ten pocit manžel. Samozřejmě vůbec ničemu nerozumí.

Svou dnešní rochnící lázeň hodlám zakončit novým rituálem, aplikací žitného „šamponu“.

Návod na mytí vlasů bez šamponu (No Poo Method) jen pomocí žitné mouky je blbuvzdorný: lžíci bílé žitné mouky smíchané s 3 až 5 lžícemi teplé vody naneste do mokrých vlasů, nechte minutku dvě působit a důkladně opláchněte.

Jsem statečná holka, která už hodně zkusila. Prádlo si peru v mýdlovém slizu a umím upéct chleba. Kompostuju, hnojím vlastními prostředky. Nebojím se patlat v čemkoliv. Takže když si na hlavu nanáším žitnou pastu, vlastně mi to dělá dobře. Břečka nepění jako šampon, zato se při kontaktu s mokrou hlavou stává zajímavě mazlavou a kluzkou. Jako by mi v salonu aplikovali drahou výživnou masku tajné receptury. Až na to že tahle stojí nula nula prd. Cítím vůni chlebového těsta, má oblíbená! Vizualizuju si, jak se výživné látky z žita právě vpíjejí do mých polodlouhých přírodních špinavě blond vlasů a lituju, že jsem si pasty neumíchala ještě víc. Ten pocit, jak mi matlavá konzistence protéká skrz prsty a pramínky vlasů… až zvrhle orgastické. (Mám za sebou tu hodinovou lázeň v éterických olejích…).

*****

Tímto momentem bohužel to příjemné skončilo. Následuje pasáž, při níž mě v koupelně přistihl muž. Jedna věc totiž je, mouku do vlasů nanést. Druhá věc ale je, jak to ZATRACENÉ TĚSTO DOSTAT Z VLASŮ PRYČ!! Sprchuju si hlavu a zděšeně zjišťuji, že žitná pasta na vlasech nějak drží. Chci si vlasy pročesat prsty, ale drhnou, jsou těžké a plné žitného bláta. Najednou mi naskočí obrázek, jak mi po zadělávání těsta na chleba nejdou umýt ruce a musím je od zbytků drhnout kartáčkem. PROBOHA. Mám na hlavě žitné těsto a možná vůbec nepůjde smejt!!!

„Kubo, já nevím, jak to mám umejt…“ špitnu před manželem, který se tváří, že se asi přeslechl. „Proč sis dávala na hlavu mouku?“ „Protože to psali v časopise.“

*****

Voda ve vaně se barví do béžova, jak vlasy dál urputně oplachuju. Na hladině se usazují žitná zrníčka. Mám toho dost. Ušetřené peníze za šampon přece nevěnuju vodárnám! V určitý moment prostě s omýváním hlavy naštvaně seknu. Jestli se ráno probudím s těstem na hlavě, Pravý domácí časopis (nesmyslů) zase pěkně odnesu zpátky do knihovny.

Nakvašeně lezu z vany a v hlavě už si sepisuju naštvaný mail do redakce, když si najednou všímám, jak v zrcadle vypadá moje hlava. Vypadá úplně normálně umytě. Tak beru do ruky hřeben. Hle, vlasy se dají rozčesat a na dotyk se také jeví jako po běžném mytí. To mě poměrně uklidní! Sice hřebenem vyčesávám i trochu mouky, ale možná je to jenom pocit, kdoví.

O chvíli později už lezu s mokrou hlavou k manželovi pod peřinu. „Asi jsem to smyla,“ cítím potřebu ho uklidnit. „V nejhorším budeš ptákům připomínat krmítko,“ zívne on a usne.

*****

Ráno.

Sotva rozlepím oči, letím do koupelny. Před zrcadlo.

Nemám na hlavě žádné afro ani slepence. Úleva. Vlasy vypadají dobře. Ty vlasy vlastně vypadají naprosto dobře! Jsou umyté a hladce se rozčesávají. A nepadá z nich žádná mouka…

Prohlížím se a najednou cítím příliv dobře známého pocitu vítězství. Jako když vytahuju z trouby chleba nebo si ze zahrady vezu bednu plnou dýní. Tohle je, přátelé, jednoznačně triumf. Vlasy jsou hebké, nepoletují ani nejsou mastně těžké. Nevoní chlebem ani žádnou šamponovou chemií. Jsou to prostě vlasy. „To jsem kočka, viď?“ skáču zase zpátky do postele. “ Právě se zrodil nový člověk. Nová, ještě přírodnější manželka.

*****

Neděle aneb hlava zase pomazaná

Dny od úterního mytí se nesou ve svátečním duchu. Jako bych vyhrála olympiádu, jako bych něco opravdu významného dokázala. Nabízí se i srovnání se spokojenou zákaznicí, která se vrací od kadeřníka s novou barvou nebo sestřihem. Až na to, že já si to zařídila sama, ekologicky a zadarmo. Furt se vlasů dotýkám, zkoumám se v zrcadle a kochám proměnou. Nebrala jsem sliby, jaké zázraky No Poo metoda umí, úplně vážně, teď ale začínám na žitné pomazání taky přísahat. Nemůžu se dočkat dalšího mytí, vlasy ale vypadají i po čtyřech dnech dobře. Nemastí se. V pátek ráno si je trochu nakulmuju a vlny mi vydrží až do sobotního večera, aniž použiju lak. No není to… k naštvání? 😉

Obvykle si hlavu musím čtvrtý den mýt a stejně už je poslední den háro vhodné leda do culíku. Tentokrát ale běhám ještě v sobotu s rozpuštěnou hlavou. V neděli ráno si ji jdu umýt jen proto, že chci o žitném zázraku napsat tenhle článek a potřebuju fotky.

Pohledem zase zavadím o Pravý domácí časopis. Redaktorka, která na svých vlasech testuje No Poo metodu dlouhodobě, nešetřila chválou. Věřím jí každé slovo.

Jen jedno bych v jejím článku doplnila: Až začnete z vlasů žito smývat, buďte OPRAVDU TRPĚLIVÍ. A raději k tomu nevolejte partnera.

****

DOVĚTEK O VLASECH  a čiště osobní úvaha, co můžete od No Poo čekat VY

Nemůžu vám nijak zaručit, jak na mytí žitem zareagují vaše vlasy. Ty moje už dlouho neznají jiný přípravek než šampon, ony ani já tak nejsme zhýčkané šamponovými vůněmi a kdovíjakými výživnými látkami. Ale naštěstí ani vyčerpávané agresivními složkami, které vlasová kosmetika taky hojně využívá (například ty vůně). Vlasy na jednu stranu ničí a na druhou se to pak snaží dohánět speciálními pečující složkami. Začarovaný kruh, který ještě zhoršuje smog ve vzduchu, kulmování, fénování, žehlení, barvení. Vlasy pak přímo prosí o speciální péči. Jsou vysušené, přitom se mastí jako o život. Další začarovaný kruh.

Můžete z ně vystoupit díky No Poo metodě? Dle mého: ano i ne. Moje osobní kratičká zkušenost (a dlouhodobé zkušenosti jiných fanynek mytí vlasů bez šamponu) je velmi pozitivní, jenže můj přístup k vlasům a péči o ně se změnil už dřív. Nedávám jim moc zabrat a už dlouhou dobu pozoruju, jak se jejich kvalita zlepšuje. Pro mě je No Poo metoda tou poslední třešničkou na dortu. Nevím ale, jak na čistě přírodní mytí hlavy zareagují vlasy barvené, foukané, lakované atd. Něco mi říká, že i jim se musí ulevit. Bude ale pouze tahle změna stačit k tomu, aby se začarovaný kruh vašich lámavých / mastících se / pomalu rostoucích / poletujících / mdlých vlasů konečně porušil ? Nebude to náhodou vyžadovat změn víc…? A máte odvahu do nich jít?

Tři roky používám na hlavu už jenom přírodní šampon. Žádné kondicionéry, masky ani tužidla. Když výjimečně použiju lak na vlasy, mám večer nepříjemný pocit, že si ty akryláty a isobutany otírám do polštáře, na kterém pak ležím obličejem a dýchám.

Nejsem na své vlasy moc náročná, nemám žádné superháro ani jemné chmýří, vlasy se mi mastí tak po čtyřech dnech. Mockrát mi lidé pochválili barvu a ptali se, jaký odstín od jakého výrobce používám. Žádný, vlasy nebarvím. Svůj přirozený odstín jsem ale docenila až poté, co jsem si prošla barvením na černo, zrzavo, melíry i platinovou blond a musela pomocí kondicionérů a dalších pomůcek řešit, co s těmi lámavými suchými vlasy dělat. Občas ještě sáhnu po kulmě, ale je to už spíš výjimka. Objevila jsem kouzlo nošení klobouků a naučila se jednoduchý účes s pinetkami, když hlava nevypadá dost repre na prezentaci v rozpuštěném stavu. Vlasy nikdy nefénuju, na chození spát s mokrými jsem zvyklá od dětství a otužuju takhle i svou malou dceru. Neprotestuje, nemarodí.

Nedávám svým vlasům prostě nijak zabrat, a tak jim ani nedopřávám žádnou spešl péči. Možná by vypadaly líp, kdyby ji měly, byly by bohatší a zářivé jako z reklam na šampony. Jenže vy snad věříte, že modelky takové vlasy v reálu opravdu mají?

Jestli mým vlasům a mému dobrému pocitu z nich někdy něco skutečně pomohlo, tak víc je šetřit. Chtít od nich to, co mi mohou dát. Netrvat každý den na vlnách, když mám vlasy rovné. Míň stresu, míň chemie na hlavě i v jídle. A nošení klobouků má fakt něco do sebe.:)

Na šamponu, který jsem doteď používala, stojí nápis No silicone, no parabens. Ale výčet složení je pořád dost dlouhý a já si nikdy nenašla čas jednotlivé položky zkontrolovat. Záleží na tom, když jde jenom o blbý šampon, kterým si čas od času spláchnu vlasy?

Mně záleží. Kdo jednou vidí, jaké výsledky má prorážení začarovaných kruhů, prostě musí jít pořád dál a dál.

© Ať nám rostou!