Pamatujete si tu debilní reklamu na osvěžovač vzduchu Glade (tuším), která před časem běžela v televizi? Reklamní štáb nechá čichat hotelové hosty v jejich pokojích různé plesnivé zbytky jídla, rybích konzerv, režisérovy použité slipy a kdoví co ještě, ale nikdo to nezaznamená, protože toxický puch hniloby přebila ještě intentivnější vůně (??) propagovaného bytovéh pičifuku. No hned jsem dostala chuť si ho koupit. Nebo ne? Budu moct přestat uklízet a klidně si pěstovat na patách žampióny – a manžel si ničeho ani nevšimne!

…

No, takže pokud si taky raději jako já občas vynesete koš a dáváte v bytě přednost čistému, hnilobou ani chemií nezamořenému vzduchu, právě pro vás je můj nejnovější zahradnický ekovynález.

Předem ale přiznávám, že můj nový objev není pro každého. Neocení ho nikdo, komu školní jídelny doživotně znechutily koprovku a vůně kopru mu fakt vadí. Naopak těhotné ženy s permanentní chutí na kyselé okurky budou nadšené. A vy ostatní to můžete zkusit a uvidíte.

Takže co jsem to tentokrát zase vymyslela?

Musím začít tím, že mám slabost pro řezané květiny ve váze. Žádné drahé obrazy na zdech ani superstylový nábytek totiž nenavodí atmosféru zabydleného domova jako pugét sezónních kytek na stole (a vůně čerstvě upečené buchty, linoucí se z kuchyně). Občas neodolám, a když jdu kolem květinářství nebo čekám u kasy v supermarketu, koupím si nějaké růže, kopretiny, tulipány, astry… S plným vědomím, že to není zrovna moc eko. Je mi totiž jasné, že vypěstovat a dotáhnout sem ty kytky z Holandska stálo spoustu minerálních hnojiv, benzinu a logistických tanečků. Ani jedno nepodporuju ráda. Ale na řezaných kytkách doma trvám, takže co s tím, když jsem na jaře zaspala, myslela jen na zeleninu a žádné kytky s výjimkou afrikánů (odhánějí svou „vůní“ běláska zelného), měsíčku lékařského (dezinfikuje půdu) a lichořeřišnice (k snědku) jsem nezasela?

Ve své honbě za úrodou jsem zaslepeně zapomněla, že i moje oči se chtějí celoročně pást! Dobře mi teď tak, hamounovi.

Procházím se zahradou v D. a přemýšlím, jestli by se dalo někde něco uříznout a strčit do vázy. Závistivě míjím babiččiny záhony. Tady je vidět ta zkušenost. Babička má u zeleniny vysázených i několik krásných aster. Barevně mi by ladily se zdí obýváku. Před domem si pak hýčká dokonce celou květinovou předzahrádku, kde bych jí to mohla sklidit komplet. Ale uznávám, že domu taková květinová kulisa sluší. Člověk by si měl hledět nejen toho, co je za plotem, ale starat se i okolí domu, konec konců je to ta nejreprezentativnější vizitka celé domácnosti, mnohem viditelněší než neumytá okna na Velikonoce.

I kdy po těch astrách neustále nenechavě pošilhávám, nakonec musím taky nerada připustit, že stejně jako moje zelí barevně prozařují afrikány, babiččiny astry zase esteticky zjemňují a rozbíjejí zelenou monotónnost jejího lánu s burgánem. Takže nůžky zase strčím zpátky do kapsy a vracím se lovit zpátky na svoje území. A pak mě něco napadlo.

Na jaře jsem s velkým nadšením vysela spoustu kopru. Jako kdybych snad měla v plánu nakládat okurky (žádné nepěstuju). Pokud si vzpomínám, koprovku jsem nevařila od doby, co jsem vdaná, a předtím taky ani jednou. Fakt se mě neptejte,  proč jsem ten kopr tak chtěla, já to nevím. Nejspíš mi přišlo, že by se mohl někdy hodit, do foroty… Miluju ten pocit narvaného špajzu (mrazáku, lednice).

Trochu kopru jsem si uskladnila v papírových sáčcích v mrazáku a čerstvý jsem asi dvakrát přidala do domácí majonézy. Ke grilovanému masu se kopr hodí, určitě už jste na něj taky narazili v nějakém kupovaném dresingu. Fajn, a co s těmi 99 % kopru, který nevím, jak využít?

A tak jsem se na něj zkusila podívat jinak. Viděli jste někdy kopr na zahrádce? Je to asi metr a půl vysoká bylina s velmi hezkým květenstvím. Voní už z dálky. Hmmmm!

Kopr je velmi estetická bylina, čerstvý i sušený se dá využít k různým, nejen gastro účelům. Foto: Sláma v botách

V tu ránu tasím nůžky a zkusmo pár rostlin seříznu. Najednou to totiž úplně vidím. Ten tyrkysový keramický vintage džbánek, který mi zdobí okenní parapet v obýváku, přece nemusí být prázdný! Šup do něj s koprem. Je to krása, ať mi nikdo netvrdí něco jiného! Ideálně rustikální. Ani sušené růže by se nehodily víc.

Kopr má nádherné květenství, které není hodno pouze octového láku na okurky. Foto: Sláma v botách

Ještě ten den ale narazím na slabé místo svéhé téměř geniálního aranžérského zásahu.

„Ty vaříš koprovku?!“ vpadne do bytu večer manžel a rovnou mi letí do kuchyni vypnout hořák pod kastrolem. Jenže já nevařím. „Tak odkud se ten smrad bere…?“ nechápe. Začíná mi být jasné, že až identifikuje můj džbánek, jeho obsah se v obýváku dlouho neohřeje. Mezítím můj chlap pobíhá po bytě jako pes, větří, čuchá, až vyčmuchá. Čich mu očividně ještě dobře slouží.  „A okamžitě to jde ven!“ odnáší manžel džbán v natažené ruce metr před sebou a během vteřiny ho vylifruje za dveře před byt. „Do obýváku už to nesmí,“ shodí ze stolu jakoukoliv možnost vyjednávání. Estetika zase jednou dostala na prdel.

Ae dobře že tak! Protože teprve teď mi konečně docvakne, v čem tkví skutečná síla mé koprové dekorace. I mně ten koprovej odér v obýváku trochu vadil. Kdo ale říká, že nádoba opravdu nemůže skončit před bytem? Panelákové prostory před našimi dveřmi si o trochu zútulnění taky říkají. Když už nemyju ta okna… Intenzivní koprová vůně se v rozlehlé panelákové chodbě ztratí, a jelikož se nám občas před dveřmi nahromadí pytle s vytřízeným odpadem, který jsme líní denně odnášet přes půl sídliště, bude se ten silný koprový odér ještě hodit. Reklama na osvěžovač vzduchu nakonec asi nebyla tak úplně blbá. Ale nebyla bych to já, abych nevymyslela nějaké vlastní zelené řešení.

Který osvěžovač vzduchu nadělá víc parády? Originál Glade…

Anebo tenhle můj koprový, který mi už několik týdnů slouží před bytem? Až mu začnou docházet baterky, ustřihnu si na záhonu nová květenství. Kopr kvete zhruba od června, takže svou vůní pokryje několik měsíců. Foto: Sláma v botách

PS.

Nedávno jsem na doporučení jedné kožní doktorky začala používat na tu nejšpinavější práci v domácnosti místo Sava obyčejný lihový ocet. Prý dokáže zabíjet plísně a jiné mňongy stejně účinně, ale nehrozí přitom, že podráždí oči, kůži, nic. Octový odér linoucí se z naší toalety v kombinaci s koprem linoucím se z chodby před bytem má jedinou nevýhodu. Celý panelák si musí myslet, že už několik týdnů ve velkém zavařuju okurky. Naštěstí je image pilné hospodyňky v dnešní době už zase IN.

Ať mi rostou!©