Jak zabalit vánoční dárky bez balicího papíru, mašlí a izolepy

2 komentáře

TENHLE ČLÁNEK VYŠEL UŽ V PROSINCI 2018. Ale aktuální je furt, a tak vám ho tu zase připomínám. Protože možná právě balíte dárky. A možná to chcete zkusit letos jinak. 

Já to „jinak“ zkoušela poprvé loni a takhle to dopadlo:

prosinec, 2018

Letos pojímáme Vánoce trochu jinak, a tak jsem si řekla, že to zkusím i bez tuny balicích papírů, izolepy a mašlí, které po jednorázovém použití skončí u popelnice.

A ejhle, šlo to zabalit!

Sešlo se několik okolností. Za prvé inspirace z knížky Domácnost bez odpadu (tahle) a velké prozření, že máme ještě velké rezervy, pokud jde o množství odpadků produkovaných naší „ekodomácností“. V knížce byla řada nápadů, jak zabalit vánoční dárky bez potištěných papírů na jedno použití, třeba pomocí metody furoshiki (balení do kusů látky – na youtube je k tomu spousta videí).

Workshop o ekologickém balení dárků navíc uspořádalo i naše městské muzeum, a tak jsem si řekla, že do toho teda letos jdu. Dárků stejně nebalím moc.

Prošmejdila jsem dům a z toho, co jsem našla, jsem použila:

Na zabalení

  • liché ponožky (konečně se nějak uplatnily)
  • roztrhané prostěradlo
  • látkové plínky (ještě jich mám pár po Vendovi)
  • obrázky, které děti malují doma, ve škole, na kroužcích
  • staré igelitky, krabice, obálky nebo poštovní papíry, ve kterých nám chodily během roku různé balíčky (schraňujeme je ve sklepě, že se budou hodit, až se budeme za rok stěhovat)
  • dárkové taštičky z minulých let (nikdy nevyhazuju)

Na převázání

  • provázek

Na ozdobení

  • větvičky ze smrku nebo buxusu (věnovala kamarádka)
  • plátky sušených jablíček a pomerančů (pár mi zbylo z tvoření vánočních věnců – dala jsem jen na ty nejvýznamnější dárky)
  • keramické výtvory, které nosí Lidka z kroužku

Na jmenovky

  • karton ze staré krabice (rozstříhaný na kartičky)

Do balení jsem se dala i s dětmi. Dvouletý Venda totiž ještě o Ježíškovi moc neví, zatímco Lidka, ta už pro změnu ví. 🙂 Vytáhli jsme dárky pro tatínka, dědečky, babičky, tety a rozjeli balicí manufakturu. Já balila, Lidka vyráběla jmenovky a vázala mašle na dárcích. Venda dárky počmárával. Bavilo nás to až do pozdního večera.

Výsledek?

Do látky a plínek se balilo líp než do tvrdého poštovního papíru, v obou případech ale provázek stačil k tomu, aby dáreček „držel pohromadě“. Jen asi u tří rozměrnějších dárků jsem musela použít i izolepu.

Objektivní zhodnocení vám dá moje rodina až po Vánocích. Můj subjektivní pocit je však takový, že dárky vypadají velice vkusně, někdy až vtipně. Lída se mě sice ptala, proč jsme použili takový „ošklivý papír“ (ten hnědý poštovní), ale do Vánoc má s Vendou ještě spoustu příležitostí balíčky pokreslit, počmárat, potisknout nebo jinak podle svého vkusu vylepšit. 🙂

Foto: Sláma v botách

Dárky pro naši rodinu. Tohle jsou všechny dárky, co mám pro děti a muže (v garáži čeká ještě kolo). Něco se na rodinu chystá taky u babiček a tet, tak si myslím, že dárků je až kampak! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Lída chodí na keramiku. Její výrobky konečně našly uplatnění. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

K některým dárkům jsme přidali i sušený plátek pomeranče nebo jablíčka.  Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Děti se při zdobení dárků výtvarně vyřádily. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Tady řádil hlavně Venoušek (tužkou). Liduška si zase procvičila psaní. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Už jste někdy balili dárky do lichých ponožek? Pro mě to taky byla premiéra. 🙂 Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Když může Santa Claus nadělovat do punčochy, proč bych já nemohla taky? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Vendovo ex-punčocháčky vel. 68 už byly několikrát poděděné a samá díra v rozkroku. Tak jsem je nahoře ustřihla a nacpala do nohavic láhve s naším moštem. Originální obal nevyhazovat, zrecyklovat zase za rok! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Při psaní popisek jsem popustila uzdu básnickému střevu i já. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

No jo, mohla jsem to trochu přežehlit, no ale u stromečku stejně bývá přítmí, ne? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

V téhle krabičce jednou něco přišlo, tak jsem ji i s papírovou vycpávkou použila na zabalení svojí domácí čokolády a sušené meduňky. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Miska na chipsy a obraz „Jak jsme v září houbařili na Šumavě“. To jsou Lidky dárky pro tátu, které jsme ještě nestihli zabalit. Ale o té mističce táta ví, tak ji možná ani balit nebudem. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Nakonec ani ta igelitka nevypadá špatně. Foto: Sláma v botách

Aby takové balení dárků bylo opravdu eko, podmínkou je papíry i látky od obdarovaných zase vybrat zpátky a použít znovu za rok. To ale není žádná módní hipsteřina. Šetřivé babičky a dědové to takhle přece dělají odnepaměti. 🙂

Vánoce bohaté na příjemné chvíle strávené s rodinou a blízkými Vám přeje  

Verča, Sláma v botách

Foto: Sláma v botáchFoto: Sláma v botách

PF 2019! 🙂 Foto: Sláma v botách

Další tipy na ekoVánoce najdete v článku: Milý Ježíšku, letos mi k Vánocům nic nedávej. (UPDATE prosinec 2019: Tenhle článek měl loni takový úspěch, že ho letos v upraveném a aktualizovaném znění otiskl i můj oblíbený Pravý domácí časopis!)

*******

Dárky jsem s dětmi balila ještě několik následujících večerů. Pro kamarády, babičky, tety… Prostoru pro vylepšení techniky je ještě spousta, furoshiki metody jsem se nakonec vůbec nedopracovala. Ale balím do ponožek poprvé. A věřím, že s každými Vánoci se budeme zlepšovat. 

Ať mi rostou!©

PS, psané v prosinci 2019: Brouzdám po internetu a co na mě nevyskočí…. moje nápady, jak balit dárky i bez papíru a izolepy, si povšimla textilka Lindström a sdílí moje nápady na firemním blogu. No vida, jaký má Sláma v botách dopad. 🙂 A mimochodem, ty tipy v článku „Jak neudělat z Vánoc ekologickou katastrofu“ nemá  Lindström taky vůbec špatný.

Milý Ježíšku, letos mi k Vánocům NIC NEDÁVEJ!

13 komentáře

Kéž by takový dopis napsaly moje děti. Nebo manžel, rodina, přátelé. JÁ! 🙂 Svátky by byly časem klidu, pohody a rozjímání. Ne sjíždění e-shopů, aby člověk z povinnosti něco koupil. Cokoliv.

Jenže když on zatím nikdo takový dopis Ježíškovi nenapsal…

Tak s tím teda začnu já.

Vánoce bez dárků

Už pár týdnů mám Vánoc plnou hlavu. V příjemném smyslu. Mám Vánoce ráda a těším se na ně. Přijede brácha z ciziny, manžel nepůjde do práce ani (SNAD!) na stavbu a celkově prožijeme pár dní jako rodina. Ve vyzdobeném bytě a rozjímavé náladě, kterou už pár dní mám a kterou si doufejme vypiju do dna.

Foto: Lidka Kučerová / archiv Sláma v botách

Vypadám vyloženě rozjímavě, že? Ale nenechte se zmást, opravdu si po ránu čtu básně od Skácela. Foto: Lidka Kučerová / archiv Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Muž zase rozjímá o tom, jestli nám nateče na stavbě do nových oken, když se střecha ani letos nestihla dodělat, jestli rozpraskají funglové omítky, kolik sežere vytápění nezaizolované stavby… Prostě samé vánoční motivy. Foto: Sláma v botách

Ale pak je tu ta druhá stránka Vánoc.

Vymyslet co, komu, jak, kde, za kolik. Pak to zabalit a vymyslet, co od koho, kde a za kolik chtít na oplátku, abychom si hlavně byli kvit. Nějak v tom postrádám logiku, ale přesto se mi zatím nepodařilo ze systému vánoční výměny věcí vystoupit. Je v nás zakořeněná, ačkoliv je dávání dárků vlastně celkem nová tradice, tak sto let stará. Původně se obdarovávali jen koledníci. Něčím lepším k jídlu. Pak se začalo myslet i na děti, co jsou v domě, ale žádné rozmazlování – dostaly to, co by se jim stejně muselo pořídit, třeba nový kabátek nebo boty. Postupně se ale začalo nadělovat i to, co by se koupit nutně nemuselo (hračky), a nějakou tu drobnost dostali i ostatní členové domácnosti. No, a uplynulo pár desítek let a jsme tam, kde jsme. U přeplněných hračkáren, supermarketů zavalených dárkovými baleními kosmetiky a salámů, u ukřičených, blikajících reklam, před nimiž není úniku.

Hezká myšlenka se zvrtla v něco, co už možná ani sami nechceme. Po krámech lítáme celý rok; božínku, jak by bylo krásný mít od toho aspoň na Vánoce klid! 🙂

Vánoce bez dárků, zase jako kdysi. Přichystat jen něco dobrého pro návštěvy a hlavně se sejít s rodinou, přáteli, navštívit kostel, koncert, přečíst knihu, na kterou nebyl přes rok čas, zaposlouchat se do pěkné muziky, pohrát si s dětmi, vyjet na výlet, věnovat se tomu, co člověka baví…

Foto: Sláma v botách

Já se ráda věnuji výrobě vánočních serepetiček a jejich rozvěšování po všech patrech tchánova domu, který dočasně (už třetí Vánoce!) obýváme Foto: Sláma v botách

Zpomalit ten cirkus

Původně jsem chtěla psát úplně jiný článek. Sdílet tipy, co dát k Vánocům bytosti jako já, milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo… Měly tu být tipy na mou oblíbenou růžovou vodu, zahradnické knížky, vychytávky na zahradu, biosemínka, biospoďáry, filtr na vodu, difuzér, vonné oleje a tak dále.

Foto: Sláma v botách

Vzorky vonných olejů, které mi přivezla kamarádka. I o nich jsem původně chtěla psát.  Foto: Sláma v botách

Ale jak jsem ten článek vymýšlela, furt jsem na jeho sepsání neměla čas. Až jsem si povzdychla dceři, že nejvíc bych si k Vánocům přála, aby mi někdo občas pohlídal Venouška a já se mohla víc věnovat tomu, co mě baví (S Vendou je taky zábava, ale rozumíme si doufám.). A když jsem o pár dní později sestavovala prezentaci na téma „plastový odpad a jak to tahle planeta už fakt nezvládá“, došlo mi, že tohle by byl vůbec nejkrásnější dárek – být obklopená čistším a zdravějším světem.

Foto: Sláma v botách

Prezentace, kterou jsem dělala na jednu akci naší semínkovny. Tři noci jsem z toho nemohla spát, jednu jsem i brečela. Foto: Sláma v botách

Najednou už se mi nechtělo sepisovat jakékoliv tipy. Osoba milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo si musela přiznat, že sice dárky dostává ráda, ale aktuálně baží hlavně po tichu, bezpečí, pěknější přírodě vůkol, hodnějších dětech a náruči muže, který se taky někdy zjeví doma. Dá se tohle koupit a zabalit do papíru? Nebo objednat ve slevě?

Proto jsou jakékoliv dárky pro mě letos vyhozené peníze. A plýtvání, to přímo nesnáším. Takže jsem své blízké nedávno poprosila, aby si peníze za dárky pro mě ušetřili nebo je kdyžtak věnovali Greenpeace, Hnutí DUHA, Arnice či jiné organizaci zaměřené na ochranu přírody. 

Vším, co se dá koupit,  se cítím být momentálně přesycená. A i když pár konzumních tužbiček v srdci samozřejmě mám (třeba ty kámoščiny oleje), žádná není tak naléhavá, aby nepočkala na jindy. Nebo na nikdy. Vánoce bez dárků jsou naopak přesně ten typ speciálního zážitku, který mi chybí do sbírky. Nebo řekněme k ucelenější životní zkušenosti. 

Pokud se navíc k téhle myšlence přidá i okolí a osvobodí mě od nutnosti vymýšlet, shánět a balit dárky (a doufat, že jsem trefím do vkusu), bude to ještě báječnější… Na oplátku si můžeme najít čas na společnou procházku, výlet do lesa nebo návštěvu u horkého moštu z našich jablek. (Ano, letos se urodilo!)

A kdoví, buď se nám bezdárkové Vánoce zalíbí, nebo si naopak řekneme, že to bez výměny balíčků nebylo ono a za rok do systému zase naskočíme. Ale budeme bohatší o zkušenost, že ono nelogické přemisťování taštiček a dárečků z domácnosti do domácnosti pro nás přece jen nějaký hlubší význam má.

Sama jsem zvědavá, jak vánoční experiment dopadne. 🙂

Komu se ten nápad líbí, šiřte myšlenku #vanocebezdarku i ve svém okolí a podělte se o své zkušenosti.

Foto: Sláma v botách

Veselé Vánoce. Bez dárků. 🙂 Foto: Sláma v botách

Ale co na to děti?

Abych nezapomněla… pokusila jsem se pro bezdárkové Vánoc nadchnout i naši céru. Moc jsem s tím u ní ale nepochodila. Má na Ježíška nějaké požadavky, z nichž nehodlá ustupovat.:-) Tak aspoň dostala na výběr: buď u nás uspořádáme o Vánoce velkou party pro její kamarády, ale dárků bude mít pod stromečkem míň, anebo jich dostane stejně jako loni, ale party s kamarády nebude. Co myslíte, že si ta šestiletá holčička bez váhání vybrala? Jdu shánět recepty na dětské pohoštění. 🙂

Foto: Sláma v botách

#vanocebezdarku. Kdo už mi dárek koupil, může ho sám zbaštit, věnovat někomu jinému nebo mi ho v nejhorším schovat k narozeninám. Přátelé, já to myslím smrtelně vážně! Foto: Sláma v botách

 

A nějaký konkrétní tip, že by přece nebyl?

Dobře, chápu, že třeba nemáte na bezdárkový experiment tento rok náladu. Stačilo by vám jen bezduchý vánoční cirkus trochu omezit. V tom případě se přece jen dočkáte pár tipů! Akorát trochu jiných, než jsem původně myslela.

Nákupní manuál pro ekoVánoce 2018

Sestavila a dodržuje Sláma v botách (v plném rozsahu)

1. Dárky nakoupíš v bazaru, na bleším trhu, v sekáči, ve facebookových skupinách, internetových bazarech apod. Na světě bylo vyrobeno až příliš věcí, které ještě můžou posloužit – a MĚLY by sloužit. Obzvlášť menším dětem je naprosto zbytečné kupovat nové věci, jejich hodnotu ještě nevnímají, tak je to jen o nás, jestli si chceme skrze své děti něco dokazovat. Čím své děti zahrnujeme, vypovídá něco hlavně o nás samých.

Atmoféra na našem blešáku. Taky jsem pár věcí prodala, ale hlavně nakoupila něco mamince, dětem, kamarádce. Dokonce i sobě novej klobouk na zahradu. A manželovi... no ten bude čubrnět! :-) Foto: Sláma v botách

Atmosféra na Lounském blešáku, kterého jsem se letos zase zúčastnila. Pár věcí jsem prodala, víc nakoupila – mamince, dětem, kamarádce. Dokonce i sobě nový klobouk na zahradu. A manželovi… no ten bude čubrnět, co ode mě letos dostane k Vánocům! Foto po svátcích. 🙂 Foto: archiv Lounský blešák

2. Rozdáš se. Doslova. Dárek by měl být hlavně osobním vyjádřením, proto se nejvíc počítají dárky, které jste sami vyrobili, nasušili, zavařili, upekli, odsemenařili, nasbírali, svařili, naložili… Nebo napsali! (objednat mou knížku) 🙂 Jsme národ houbařů, včelařů, kutilů, švadlenek, zahrádkářů, domácích cukrářek, pekařů, paličů, chovatelů králíků, pěstitelů trávy a co já vím co ještě. Nestyďte se rozdat se druhým skrze to, co umíte nebo co vás baví. Home made je nálepka, která teď frčí a drobné nedokonalosti jen svědčí o tom, že jste to fakt dělali těma svejma poctivejma rukama. 🙂

Moje tragikomické příběhy z prvních let zahradničení vyšly loni jako knížka. A tomu taky říkám pěkný dárek k Vánocům. 🙂 Foto: Sláma v botách

3. Zrecykluješ. I dárky si zaslouží dostat druhou šanci. Ne, fakt na tom není nic špatného. Pokud jste v minulosti dostali něco, co se vám líbilo, pošlete to dál, další vám podobné duši. Třeba knížku, kterou už máte přečtenou, nebo oblečení, které vám nesedí (nebo se nehodí k vašemu aktuálnímu stylu)… Že jde o recyklo-dárek, není ostuda, ale přidaná hodnota. Věci s příběhem frčí čím dál víc.

Foto: Sláma v botách

Dostala jsem a co jsem už přečetla, půjde „o dům dál“. Foto: Sláma v botách

4. Nakoupíš lokálně. Nebo aspoň v bio-eshopu! Za všech okolností platí pravidlo, že staré věci mají přednost před novými. Nové kupujte teprve, když možnost sehnat danou věc z druhé ruky selhala. A rozhodně ji kupte u místního živnostníka (fakt to dneska nemají snadné) nebo v některém ze spousty eko bio fair e-shopů. Možná že tu věc, co ji tak nutně sháníte, prodávají o něco dráž než supermarket s letákovou nabídkou, jenže jakmile do chrámu konzumu vstoupíte, tutově přikoupíte i něco, pro co jste sem původně vůbec nešli. Slevu vám přece nikdo nedá zadarmo, zato vám doma přibudou další zbytečné krámy.

(POZN. Letos mi na dárky pro děti stačil sbazar s blešákem, ale třeba loni jsem kupovala biospoďárky a dřevěné hračky v duhovykramek.cz. Mají tam i biosemínka nebo kalendář výsevních dnů podle M. Thunové. A podobných milých obchůdků už je dnes tolik, podpořte je.)

5. Žádné blbiny, jasný?! Fakt nekupujte blbinky a výplňové dárky (kolekce čajů, další vonná svíčka, těžítko se znamením zvěrokruhu, hrnek se jménem…), jen abyste měli za každou cenu nějaký dárek v ruce. To už je snad lepší dát dotyčnému peníze do prasátka, ať si za ně koupí něco užitečného sám.

6. Jednoduše to zabalíš. Je to sice jenom papír, ale pořád kvůli němu padl strom a stálo dost energie z něj udělat tu lesklou potištěnou záležitost, co se pod stromečkem roztrhá a po svátcích se válím kolem kontejnerů. To už jsou lepší taštičky, které se používají furt dokola. Ale zjistila jsem, že dárky se dají zabalit i třeba do obrázků, které děti nosí ze školy (větší formát vznikne slepením několika uměleckých děl k sobě), do lichých ponožek, do utěrek, látkových plen či nenošených triček atd. (obdarovaný pak vrátí). A převázat se to dá obyčejným špagátem. V létě se nastříhané provázky zrecyklují na zahradě při uvazování rajčat a keřů. Když za provázek zastrčíte smrkovou větvičku, nikdo neřekne ani slovo, že jste si nedali s balením záležet.

7. Věnuješ svůj čas. Nabídněte své služby nebo třeba pohlídání dětí. Každý věcný dárek sebere obdarovanému kus životního prostoru, zabere místo na poličce, ve skříni, v kuchyni, v garáži, v šatně… a vynucuje si pozornost a péči. Na zážitkový dárek si obdarovaný zase musí vyhradit volný čas a to je taky čím dál vzácnější komodita. Když ale poskytnete jako dárek zdarma svoje služby, kdo by to nebral? Tou službou může být cokoliv – nabídka, že pohlídáte děti (ano, moje oblíbené téma:-)), umyjete okna, přijdete zahrát na klavír, pomůžete s barvením vlasů, malováním bytu nebo co já vím, přes co jste zrovna machr. Dá se to pojmout seriózně i jakkoliv vtipně.  A když nad tím tak přemýšlím, tohle je tip dárku, nad kterým bych ani letos, v bezdárkovém režimu, nos neohrnula.

Já totiž toho Vendu – chápete, ne? – prostě potřebuju někam upíchnout! 🙂

Ten nejklidnější advent všem vyklidněným lidem, přátelům přírody, zahrady a poctivého jídla, všem, které znám i neznám!

Verča, Sláma v botách ♥

Ať jste zdraví, silní, moudří a radostní!

A ať vám rostou! 

Foto: Sláma v botách

D.-cké jablíčko se s vámi loučí šťastnou hvězdou. Myslete na přírodu i o Vánocích. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: gloria.tv

Jan Skácel: Modlitba. Zhudebnili Hana a Petr Ulrychovi – nádherná, nejnádhernější píseň nejen pro adventní čas. Foto: gloria.tv

©

 

Moje knížky

JARO V OKNĚ! Přípravy na Velikonoce a ptáčci z kolíčků na prádlo

2 komentáře

Vůbec jsem to neplánovala, ale jarní slunce je holt mocný doping. A tak jsem i já, královna špinavých oken, pro letos udělala výjimku a vydrbala v baráku hned celá 2 okna. Z patnácti. Když mi elán vydrží, zbylá vezmu za pět let. 🙂

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Nicméně… něco na těch umytých oknech přece jen je. Rozdíl v množství světla v místnosti je nepřehlédnutelný, což je po zimních dnech moc fajn.

A tak mi to nedalo a ještě než okna stihla uschnout, začala jsem blbnout s jarní výzdobou. Nic velkolepého, není čas ani ta správná nálada, bohužel. Ale v týdnu jsme s dcerou byly u nás ve městě v knihovně, kde to vždycky mají tematicky vyzdobené, a přinesly jsme si domů inspiraci na jednoduché ptáčky z kolíčků. Byla to otázka pár pomůcek a minut, výsledek je něžný, až dojemný, dcera nadšená, já taky spokojená. Vyšperkovat by se ptáčkové samozřejmě dali mnohem víc, ale když já prostě letos ten čas, tu náladu…

Cestou od řeky jsme si přitáhly domů ještě napučené větve zlatého deště, vrby a dalších a nakonec jsem do jarní výzdoby oken zakomponovala i chňapky, které mi manžel před časem přivezl z cest. Věřte, nebo ne, ale srdíčka s nápisem „Verunce z lásky“ a „Sláma v Botách“ jsou ručně vyráběným dárkem z Francie. 🙂 

Foto: Sláma v botách

Potřeby: Barevné papíry, kancelářská děrovačka, kolíčky na prádlo, lepidlo, fixka, nůžky. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Ptáčkové z kolíčků. Neserou na chodníky a neoždibujou sazenice, doporučuji do každé rodiny.  Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Pochlubte se mi taky svou jarní výzdobou, ať mám inspiraci a třeba konečně vydoluju tu správnou náladu.

Fotky mi můžete sdílet třeba na Facebooku

 

Ať mi (nám) rostou!©

Jak jsme testovali fotoobrazy od Pixers (a zase bylo veselo…)

4 komentáře

Můj muž rád a hezky fotí. To ale není výhoda, to je nemoc.

Když jsme se nedávno stěhovali, zjistila jsem, kolik vlastně máme doma (zbytečných) věcí. (článek 9 LIDÍ POD STŘECHOU. O éře disfrutalismu a nesnesitelné těžkosti zbavování se krámů) Celou speciální kategorii tvoří fotovýstroj mého muže. Lásku k fotkám ten nebožák bohužel podědil po tátovi, a ten zas po svém otci… Fajn, máme díky tomu krásné fotky dětí. My ale díky tomu máme ještě mnohem víc. Krásné fotky zmrzlých louží, olysalých opukových zdí, zvlněných polí, prázdných chmelnic, břehů řeky v zimě a dalších motivů, kterým nelze odolat.

Plný rozměr této rodinné záliby jsem pochopila, když jsme nedávno vyklízela skříně v manželově studentském pokoji. Uvnitř byla fotoalba, o nichž jsem snad nechtěla vědět. Ne, žádná erotika. Kéž by! Celé jedno album bylo plné černobílých velkoformátových uměleckých fotek…. kachen.

„Kachny? Proč sis fotil a dával vytisknout padesát stejných fotek ptáků?“ konfrontovala jsem muže s jeho mladickou nerozvážností. On si ale i dnes – po těch letech – stál za svou.

„To nejsou stejný fotky. Všimni si, že každý záběr je  trochu jiný. A vůbec tam nejde o kachny, ale o zachycení nálady, o atmosféru… o… “ Měřím si svého muže s čím dál větším zájmem. O zachycení atmosféry a smyslu pro náladu mi tu vyprání někdo, kdo dodnes neprojevil zájem vytisknout byť jedinou fotku z naší svatby PŘED PĚTI LETY!

Zato má skříň plnou negativů a fotek již zmiňovaných chmelnic a ledových louží, studii oprýskaných omítek či série fotek na téma „kůra stromů“, „procházka u Ohře“, „mraky“. Navzdory precizní kompoziční vyváženosti a překvapivým detailům těchto veleděl mě při jejich prohlížení napadá jediné: ALE KLOUDNOU RODINNOU FOTKU NEMÁME ANI JEDNU.

Proto když mi přijde nečekaná nabídka od firmy Pixers, jestli by Sláma v botách nechtěla vyzkoušet některou z jejich fotoslužeb výměnnou za recenzi, mám v tom okamžitě jasno! Chtěla. A nechám si natisknout svatební fotku v nadživotní velikosti.

Moje kamarádka Katka (také „ráda a hezky fotí“ – upřímně soucítím s jejím mužem) má pravdu: domov dělají obrazy. My domov sice teprve budujeme, ale to neznamená, že o dominantě budoucího obývacího pokoje nemůžeme rozhodnout už teď. Budu na náš rodinný krb dohlížet z plátna o velikosti 100 na 180 cm (v podstatě moje aktuální proporce), v těch bílých šatech s květinou, navždy mladá a krásná. Píšu do Pixers, že nabídku přijímám a že mám zájem o fotoobraz. Naše svatební foto se dočká důstojné podoby po všem tom čekání.

Tyhle fotky si přece zaslouží velký formát.

Reprezentativní fotky z naší svatby přímo volají po důstojné realizaci. Foto: Linda Hušková

 

Tyhle fotky si přece zaslouží velký formát.

Já vždycky byla nejfotogeničtější žena pod sluncem. Foto: Linda Hušková

Na rodinné radě však nápad nečekaně narazí.

Cože?“ dostává manžel okamžitě záchvat smíchu. „Proč bych měl něco takového doma chtít?“ směje se, až mě to skoro uráží.

„Co je tu k smíchu?“ dám mu prostor mě úplně nenaštvat. „Chlapi si odjakživa lepí na zdi plakáty ženských.“

„No tak když myslíš… že bude na co koukat…,“ zaslechnu něco tak drzého, že začínám vidět rudě. To, že právě procházím lehkým fyzickým úpadkem, ještě neznamená, že se o tom může začít nahlas mluvit!

Radši obývák opustím, dokud ještě nejsem úplně vytočená. Co by si asi tak nechal vytisknout on? Další kachny?

V Pixers nabízejí tisíce jejich motivů, z nichž si můžete nechat obraz nebo fototapetu vyrobit. Pro kavárnu, kancelář, obchod… určitě ideální. Nebo pro někoho, kdo nemá vlastní kvalitní fotografie. Já ale žiju s chlapem, kterému se všude válej objektivy, obrok si kupuje nový foťák a svého času neřešil nic jiného, než jestli se digitální fotografie někdy vyrovná klasice. Žiju s fotomagorem, který to má navíc dědičné. Stejný fotoarchiv eviduje u sebe v kamrlíku i jeho otce. Takže odmítám připustit, že bychom mezi těmi miliardami fotek, které ti dva už nafotili, nevybrali něco krásného, co se převedené na plátno stane ozdobou právě a jenom našeho (budoucího) domova. Rovnou ale říkám, že louže a kachny nechci!

****

Po čtrnácti dnech rozmýšlení mě konečně osvítí MYŠLENKA. Na jedno manželovo oblíbené téma jsem málem zapomněla.

Rád fotí naše kopce. Říká jim české Toskánsko a něco na tom bude. Neznám nikoho, koho by ty kopečky přinejmenším nezaujaly. My se jimi vyloženě kocháme, v české krajině jsou neopakovatelné a překvapivé. Ano, řeč je o Českém středohoří. Výhled na něj máme i z  našeho pozemku. Teď jenom vybrat tu jednu nejkrásnější fotku, která naši rodnou krajinu vystihne. Tajemnost, fantasknost, snovost i trochu drama, to jsou ty správné přívlastky.

Tak kterou vybrat? Třeba tenhle kopec Bořeň v Českém Středohoří? Foto: Sláma v botách

Tak kterou vybrat? Třeba tuhle fotku vrchu Bořeň v Českém středohoří? Foto: archiv Sláma v botách

Foto: archiv Sláma v botách

Nebo tohle svítáníčko… Foto: archiv Sláma v botách

Foto: archiv Sláma v botách

Můj nejvíc kopec, který máme hned za humny. Foto: archiv Sláma v botách

 

Do hry ale vstupuje víc proměnných – kromě motivu musíme vybrat i ideální velikost a  materiál, na který necháme fotku natisknou. Může jít o fotoobraz na plátno, ale i tisk na sklo, PVC či dibond. Jak to bude vypadat, si neumím ani podle popisu na pixers.cz stoprocentně představit. Já se však pocitově kloním k tomu nejklasičtějšímu, k plátnu. Statkářce přece nemůže v obýváku viset dibond, když navíc ani neví, co to je…

Takže rozhodnuto, já a moji dva dvorní fotografové se konečně umělecky shodujeme. Objednávka na dva fotoobrazy na plátno míří do Pixers.

Přesně za týden dorazí obří plochá bedna. S ní chvíle napětí.

Bude fotka z monitoru vypadat stejně přitažlivě i na obřím plátně? Nebude to plátno až moc obří? A neměli jsme přece jen zvolit ten „dibond“? 🙂

Nehodlám si na blogu nic cucat z prstu, prostě naši reakci natočím a lidi, vy si sami udělejte obrázek,  rozhodnu se nakonec alibisticky.

Takže POZOR:

 

Foto: archiv Sláma v botách

Jak to dopadlo? Mrkněte na video. Foto: archiv Sláma v botách

3minutové VIDEO Z ROZBALOVÁNÍ FOTOOBRAZŮ K VIDĚNÍ NA YOUTUBE NA KANÁLU OPRAVDOVÝ ŽIVOT – RAČTE SI ROZKLIKNOUT.

A JE TO EKO?

Tuhle otázku nemůžu na tomhle blogu nechat stranou.

  • Pixers slibuje „ekologický výrobek“ v tom smyslu, že jsou použity zdravotně nezávadné barvy, které současně něco vydrží. Abyste obraz po pár letech nevyhazovali.  Posoudit tuto informaci mohu pouze v té míře, že obraz nijak nesmrdí, necítím z něho žádnou chemii, ani když strčím nos přímo na plátno. Jak barvy drží, vám tu ale napíšu až za deset let.
  • Obraz byl pečlivě zabalen, aby nedošlo k poškození, na druhou stranu to množství odpadu moc ekologické není. Nic lepšího než bublinková fólie mě ale taky nenapadá… Slibuji, že ji zodpovědně upcyklujeme s dcerou při nějakém našem tvoření.
  • Plátno bylo dobrá volba. Bála jsem se zrnitosti fotky – zbytečně. Fotka na plátnu vypadá dobře právě v kombinaci s krajinou. Muž tvrdí, že na obličeje by možná byly lepší ty hladší materiály. Nevím, já bych stejně furt fandila plátnu. Holt eko duše…
Foto: archiv Sláma v botách

Naši noví domácí mazlíčci. Aneb plátna 40 x 60 cm a 70 x 100 cm. Foto: archiv Sláma v botách

Foto: archiv Sláma v botách

Na výšku měří dohromady stejně jako naše čtyřletá dcera. Foto: archiv Sláma v botách

Foto: archiv Sláma v botách

Detail zarámování. Nemalá část motivu skončila v oblasti „za obrazem“. Foto: archiv Sláma v botách

*****

CO SE ALE NESTALO…

Akorát když jsem začala psát tenhle článek, u PIXERS DOŠLO KE ZMĚNÁM. Překopali webovky i nabídku. A možnost objednat si fotoobraz dle vlastního motivu už tu najednou není! Proč, ptám se manažerky, s níž jsem komunikovala.

Její odpověď cituji:

„Šlo sice o jednu z nejoblíbenějších služeb,  ale také bohužel o nejproblémovější, co se týče připomínek. Lidé často posílali nekvalitní podklady a pak byli z realizace zklamaní.“

Hmmm, nekvalitní podklady, připomínky, zklamání… Dívám se na ty krásné obrazy před sebou, rozhodně jim nemám co vytknout…

A tak přece jen, konečně, po těch letech se mi vyplatilo mít po boku zkušeného, nadšeného, na kachnách vytrénovaného fotografa. 🙂

 

Foto: archiv Sláma v botách

Ať mi visí! Foto: archiv Sláma v botách

Děkuji Pixers za možnost vyzkoušet jejich službu a doufám, že se podaří lépe vyřešit „technické zabezpečení“, aby se tisk vlastních fotek mohl zase objevit v nabídce. Protože není nad to, když domov krášlí něco vašemu srdci skutečně blízkého…

 Ať mi rostou!©

 

Když je byt po Vánocích holý, beru i Valentýna (a moje rychlá DIY výzdoba)

Napište komentář

Koncem ledna jsem odstrojila stromek, sundala věnec, chvojí a najednou mi byt připadal zoufale holý. Smutný, prázdný, prostě o ničem. Do Velikonoc daleko a na jarní výzdobu je taky brzo, i když si o tom počasí myslí svoje. Takže jsem si vzpomněla, že bude Valentýn. Už podruhé beru tenhle svátek na milost ne proto, abychom si s manželem vyměnili čokoládová srdíčka a zašli po roce do kina, ale abych vzala do ruky nůžky a lepidlo a zase si to udělalala doma útulné.

Základem letošní výzdoby se opět staly adventní věnce, které jsem jenom převlékla do zamilovaného kabátu. Trik se osvědčil už loni, nejenže to šetří peníze, ale hlavně nemám blbý pocit, že sotva mi vánoční výzdoba jen pár týdnů sloužila, já ji za odměnu hodím do popelnice. (I vánoční strom zase sežraly kozy.)

1. Věnec na stůl
Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Nechávám si už záměrně dělat na Vánoce věnec z buxusu – neopadává, takže se dá používat klidně celý rok (barva samozřejmě trochu vybledne). Sundala jsem z něj andělíčky, perníčkové ozdoby a spol., místo nich navěsila srdíčka a pár univerzálních perníčků schovaných od loňska, převázala jsem mašle a hotovo. Látková srdce jsem koupila v květinářství, najdu pro ně určitě ještě další uplatnění (třeba o Vánocích na stromku?).

2. Zápichy do kytek
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Tady mě inpirovala dceřina školka. Malý kreativec se tam konečně naučil stříhat nůžkami. Takže jsme pořídily čtvrtku (3 Kč), v galanterii metr červené mašle (4 Kč), lepidlo (spotřeba za 1 Kč), špejle a červený papír (součást sady… max. 1 Kč) a jedno odpoledne jsme se spolu daly do díla. Posouzení výsledku nechám na vás, já si každopádně mnu ruce, jak jsme tu jemnou motoriku zase jednou užitečně použily.

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Prostřední červené srdce je koupené a jediné stálo víc než celá námi vyrobená sada… Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Aspoň ty sušinky na parapetu trošku barevně ožily… Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Náklady na tyto valentýnské zápichy do kytek? Maximálně 10 korun. Foto: Sláma v botách

 

3. Korpus z adventního věnce a vánoční pyramida – v novém hávu
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Zelené kolo je ta věc, co zbyde, když z adventího věnce sundáte chvojí. Vyplatí se nevyhazovat. Perníčky jsem si taky v komoře „zaarchivovala“ z loňského roku. K jídlu už samozřejmě nejsou, ale pěkně se na ně dívá stále. Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Pyramida se dá použít i obrácená – jako závěsný květináč. Foto: Sláma v botách

Je to jednoduchý trik, jak znovu použít korpus z věnce, který byl na Vánoce obalený jehličím. Když uschlé chvojí po svátcích sundáte, nejspíš pod ním objevíte takový slaměný věneček obalený zeleným krepákem (nebo čistě slaměný). Proč ho vyhazovat, že jo? Jednak si na něj můžete příští rok zase nechat přidělat čerstvé chvojí, čímž se dá na vánoční výzdobě dost ušetřit, ale hlavně může sloužit i při dalších příležitostech. Stačilo věnec omotat mašlí a vznikl základ jednoduchého „zátiší“ na okenní parapet.

Totéž jsem udělala s pyramidou, na které byly o Vánocích připevněna LED světýlka. Kus mašle a pár srdíček (dřevěná – 2 Kč za kus, perníková moje, schovaná z loňského roku) to vyřešily. Horní srdce je z květinářství (20 Kč). Po Valentýnu pyramidu zase přezdobím, viděla jsem třeba, že se dá otočit vzhůru nohama jako roh, dovnitř naaranžovat květiny a zavěsit na dveře. Krásně jarní!

 A co s vánočními svíčkami, které celé nedohořely?

Z předchozích let mám už slušnou sbírku nedovypálených svíček z adventního věnce. Žádnou valentýnskou pointu v tom nehledejte, ale napadlo mě alespoň tohle využití do ložnice.

Foto: Sláma v botách

****

Moje loňské tipy na valentýnskou výzdobu a jak zrecyklovat pozůstatky z Vánoc, najdete i ve starším článku ZDE.

Možná za to může idol mé dcery, Ferda Mravenec, že mě tohle napadlo! Foto: Sláma v botách

Valentýn nemusí být jen o červené barvě. Foto: Sláma v botách

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Sláminy nesmrtelné perníčky bez cukrové polevy. Foto: Sláma v botách

 

Útulné bydlení nejen o svatého Valentýna a hřejivý únor přeje

Sláma v botách

Ať mi rostou!©

Čtěte můj článek v soutěži LOHAS BLOGGER 2015

Napište komentář

Šála na stůl, chroští do vázy… Aneb moje tipy, jak od jara do zimy krášlit domov ZDARMA nebo za hubičku

Kamarádka tvrdí, že domov dělají obrazy. Já zase že kytky. Růže na stůl, věnec na dveře, nějaké ty serepetičky na parapet… Až mateřská a biofarmaření mě donutily začít víc šetřit a přemýšlet. Dneska vidím jako biozahradnice spoustu možností, jak si bydlení čančat, aniž na to padne jediná růže z holandského skleníku. A financministr naší domácnosti je taky hned spokojenější.

Pokračování článku je k přečtení ZDE.

*******************

Tento článek byl napsaný pro soutěž LOHAS BLOGGER 2015, kde najdete celou verzi článku a soutěžní příspěvky dalších bloggerů, kteří se věnují tématům zdravého a udržitelného životního stylu (lifestyle of health and sustainability – LOHAS). Objevila jsem díky tomu hned několik zajímavých blogů, které začnu sledovat (brzy je přidám do záložky Oblíbené stránky).

Soutěž LOHAS BLOGGER podporuje kampaň HATE FREE, která je v době uprchlické krize a po útocích v Paříži hyperaktuální. Na stránce hatefree.cz se dozvíte nejen k tématu muslimů v ČR dost zajímavá fakta, ale i názory, s nimiž můžete nebo nemusíte souhlasit, které však spojuje jedna myšlenka: Nenávist není udržitelná. S tou souhlasím i já.

Víc o kampani se dozvíte i v mém minulém článku Účastním se soutěže LOHAS BLOGGER aneb Nenávist není udržitelná.

Logo Hate Free kampaně, více na hatefree.cz. Foto: Sláma v botách

Logo Hate Free kampaně, více na hatefree.cz. Foto: Sláma v botách

Ať mi rostou!©

 

 

 

Netradiční velikonoční perníčky se semínky, mandlemi a kokosem

2 komentáře
Beránci zdobení strouhaným kokosem, zajoši s ušima ze slunečnicových semínek a perníková vejce rámovaná dýňovými semínky jsou prostě nádhera. Zkusíte to taky?
Foto: Sláma v botách

Perníčky před upečením potřete rozšlehaným vejcem a zdobte semínky, mandlemi, kokosem nebo do těsta ozdobně rýpejte špejlí. Jednoduché, krásné. Foto: Sláma v botách

 

Mandle dojít můžou, ale nápady nikdy! Kvůli poloprázdné spíži jsem musela při zdobení velikonočních perníčků improvizovat a vida ten stylový výsledek!

Od té doby, co jsem na blogu U Věrušky v kuchyni natrefila na nápad zdobit perníčky bez použití cukrové polevy, se ze mě stal perníčkový maniak. Velikonoce byly další příležitost vymazlit svou originální techniku, která jednou jistě ponese mé jméno. 🙂

Minule se mi osvědčilo zdobení perníčků plátky mandlí. Jenže jsem zapomněla koupit nový sáček a teď jich neměla dost. Takže jsem musela improvizovat. Díky že ty mandle došly!

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

Tentokrát jsem zadělala dvě těsta. První je klasické pšeničné pro koledníky, kteří nenajdou odvahu zkoušet neznámé.Toto těsto je po upečení světlejší. Je stejné jako pohankové těsto, jen mouka je v něm pšeničná.

Jako druhé jsem připravila své oblíbené pohankové těsto na perníčky, které je bezlepkové, takže snad i zdravější, každopádně ale chutnější a díky tmavší barvě i pro oko hezčí. Pohanková mouka má lehce oříškovou chuť, do sladkého pečení je jako dělaná. Pro nerozhodné: Perníkové koření a voňavý med typickou pohankovou chuť dost srazí, takže perníčky považuju za ideální recept, ve kterém s pohankovou moukou poprvé zaexperimentovat a zkoušet jí přijít na chuť. Stojí to  za to.

Při zdobení perníčků se dají těsta vzájemně kombinovat, třeba na tmavší pohankové vajíčko vykrojit a žloutkem přilepit menší světlé pšeničné. Výsledkem bude dvoubarevné 3D vejce. Je to trochu pro hračičky, ale proč si nezablbnout…?

Do pohankových perníčků přijde: máslo, pohanková mouka (2 díly bílé, 1 díl celozrnné), med, co nejtmavší třtinový cukr (nejlépe muscovado nebo i sušená třtinová šťáva), jedlá soda, kukuřičný nebo bramborový škrob, vajíčka

Na zdobení: strouhaný kokos, plátky mandlí (kupuji např. v DM drogerii), slunečnicová semínka, dýňová semínka, vaječný žloutek rozmíchaný v misce s troškou vody na potření perníčků před zdobením

Ještě se hodí: špejle a děrované víčko od fixy na ozdobné rýpání do těsta

 

Podrobný recept a poměry jednotlivých ingrediencí na pohankové perníčky najdete v mém starším článku Pohankové perníčky pro děti bez moučkového cukru a hned měkké.

 

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

Bezlepkové pohankové perníčky pro děti. Foto: Sláma v botách

Bezlepkové pohankové perníčky pro děti. Foto: Sláma v botách

 

Foto inspiraci, jak perníčky zdobit, načerpáte v mém dalším starším článku Valentýnská výzdoba ve venkovském stylu aneb jak zrecyklovat adventní věnec a a další vánoční dekorace.

 

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

 

A ještě důležitý TIP:

Vykrájené, neupečené perníčky potřete rozšlehaným žloutkem a ještě než se žloutek stihne vpít do těsta, zdobte kokosem, semínky a spol. Nebojte se trochu přitlačit, jinak vám budou semínka z perníčků po upečení opadávat. (Jako se to stalo mně u první upečené várky). Vejce vám v tomto případě poslouží jako lepidlo. Teprve pak šup do trouby. Jasné? 🙂

 

Přeju hodně zdaru a pochlubte se fotkami třeba na mém Facebooku.

 

Ať mi rostou a nápady nedocházejí! ©

 

Valentýnská výzdoba ve venkovském stylu (aneb jak zrecyklovat adventní věnec a další dekorace)

3 komentáře

Když jsem předevčírem likvidovala vánoční stromek – ano, 11. února – , došlo mi, jak jednoduše by se vysloužilá vánoční výzdoba dala proměnit na valentýnskou a ještě se stát užitečnou. Takže jsem rychle zadělala na perníčky a během jediného večera došlo k převratné a světově ojedinělé proměně adventního věnce a tůjí na valentýnskou do it yourself výzdobu v typickém „sláma stylu“.

Možná za to může idol mé dcery, Ferda Mravenec, že mě tohle napadlo. Každopádně zlaté české ručičky v kombinaci s mateřskou dovolenou plodí zajímavé výsledky.

Možná za to může idol mé dcery, Ferda Mravenec, že mě tohle napadlo! Foto: Sláma v botách

Tímto jsem včera uvítala svého muže vracejícího se z roboty. Potěšilo ho to stejně jako informace, že za dveřmi čeká i večeře. Foto: Sláma v botách

 

 Zlaté české ručičky, v kombinaci s mateřskou dovolenou plodí zajímavé výsledky. Už loni jsem se přeorientovala nabuksus. Nepíchá ani neopadává, takže ho lze recyklovat až do Velikonoc. Věnec ze smrkového chvojí vydrží sotva do tří králů a zrecyklovat se dá nanejvýš tak, že ho sežerou kozy na nějaké farmě nebo si jím zatopíte. Taky dobrý plán. Foto: Sláma v botách

Už loni jsem se přeorientovala na buksus. Nepíchá ani neopadává, takže ho lze recyklovat až do Velikonoc. Věnec ze smrkového chvojí vydrží sotva do tří králů a zrecyklovat se dá nanejvýš tak, že ho sežerou kozy na nějaké farmě nebo si jím zatopíte. Taky dobrý plán. Foto: Sláma v botách

 

No ale upřímně, vedlejší produkt mého pečení potěšil chotě a dceru ještě víc než doličné načančané serepetičky, které jsem rozestavila po celém bytě a kochám se jimi pomalu i ze spaní. Všechny perníčky, které jsem napekla, samozřejmě neskončily přilepené na stromkách. Dobrou chuť, moji dva Valentýnci!

 

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

Mám doma strávníky, kteří nepohrdnou ani pohankou, a tak si mohou pochutnávat na tomto. Foto: Sláma v botách

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Recept na tyto perníčky najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Potřebujete:

tavicí pistoli s náplněmi (prodávají hobby markety, kreativ obchůdky apod.)

stuhy různých barev a šíře (navažte z nich mašličky a upevněte k věnci, květináči či stromečkům tavicí pistolí)

perníčky (zkuste třeba pohankové, recept ZDE).

drobné dřevěné a jiné dekorace (koupíte v květinářství, kreativu, hobby marketu)

vánoční ministromky, ex-adventní věnec apod.

A proměna může vypuknout

Celé je to jen a pouze o kouzlení s tavicí pistolí, která k čemukoliv přilepí cokoliv. Inspiraci vidíte na fotkách. Pro začátečníky: rozehřáté lepidlo má tendenci z pistole ukapávat, takže na stůl nějaký hadr nebo igelit, ať si nezničíte stůl. Prostě jako dětičky při výtvarce, miluju tyhle návraty do dětství.

Já jako základ svého tvoření využila adventní buksusový věnec, který má tu bohulibou vlastnost, že se sice sesychá, ale nesviní, pardon neopadává, ani nepíchá, takže manipulovat s ním není za trest. Ano, proti smrkovému věnci, který si konec konců můžete vyrobit i sami, si za buksus připlatíte. Docela dost. Můj superobří věnec stál 400 korun (na malém městě, co teprv Praha, že?) Takže vyhodit ho, sotva skončí advent, by bylo děsně nebio, neeko a hlavně kravina.

Sorry, ale takhle stylově čistý, decentní valentýnský věnec jsem u nás v L. v žádném květinářství neviděla. Foto: Sláma v botách

Sorry, ale takhle stylově čistý a decentní valentýnský věnec jsem u nás v L. v žádném květinářství neviděla. Foto: Sláma v botách

Dále mi posloužily vánoční tůjky z květinářství. Nenazdobené jsem je kupovala už loni, kus cca za 150 korun. Darda, já vím. Jenže na vánočních dekoracích ujíždím. Asi by mohly po splnění adventní mise putovat před dům, máte-li nějaký, ale ty moje panelákové vytápění v zimě moc nezvládaly, seschly se, a tak nevím, zda by se po přesazení na pozemek chytily. Pokud navíc na pozemku žádné túje nechcete (ekozahradník by vám řekl: co s tak neužitečným stromem), nebo už jich tam máte dost, využijte je znovu k valentýnské a velikonoční výzdobě a investice do nich se rozloží ještě o pár měsíců. Pak už mi to jako taková darda nepřijde.

Obývák přeměněný na tvořivou předadventní dílnu. V únoru se vánoční tůjka dočkala upgradu na valentýnskou. Foto: Sláma v botách

Obývák přeměněný na tvořivou předadventní dílnu. V únoru se vánoční tůjka dočkala upgradu na valentýnskou. Foto: Sláma v botách

A trošku sladší valentýnská verze. Stačilo sundat horní hvězdu a přidat pár mašliček a perníčkových srdcí vlastní výroby. Foto: Sláma v botách

A trošku sladší valentýnská verze. Stačilo sundat horní hvězdu a přidat pár mašliček a perníčkových srdcí vlastní výroby. Foto: Sláma v botách

Tůje 1.0. Foto: Sláma v botách

Tůje 1.0. Foto: Sláma v botách

Verze 2.0. zvaná Valentýn. Foto: Sláma v botách

Verze 2.0. zvaná Valentýn. Foto: Sláma v botách

Foto vánočního originálu se nezachovalo, tak si prostě odmyslete ta srdce a mašle, doplňte nahoru obří bronzovou hvězdu a to je celá ta slavná proměna. Foto: Sláma v botách

Foto vánočního originálu se nezachovalo, tak si prostě odmyslete ta srdce a mašle, doplňte nahoru obří bronzovou hvězdu a that´s it. Foto: Sláma v botách

Náklady na vánoční výzdobu bytu, kterou možná jako já provozujete rádi z čerstvého matroše, už v rodinném rozpočtu nevyzní tak hrozivě a vás zahřeje pocit, jak děsně jste na to vyzráli. Já si to snad nechám patentovat!

Přeju vám, ať vám to tvoří!

Pées: Perníčky použité na dekoraci samozřejmě nezahazujte, využijete je při zdobení ještě za deset let.

© Sláma v botách

Zakládám Ligu za eko osvěžovače vzduchu

Napište komentář

Pamatujete si tu debilní reklamu na osvěžovač vzduchu Glade (tuším), která před časem běžela v televizi? Reklamní štáb nechá čichat hotelové hosty v jejich pokojích různé plesnivé zbytky jídla, rybích konzerv, režisérovy použité slipy a kdoví co ještě, ale nikdo to nezaznamená, protože toxický puch hniloby přebila ještě intentivnější vůně (??) propagovaného bytovéh pičifuku. No hned jsem dostala chuť si ho koupit. Nebo ne? Budu moct přestat uklízet a klidně si pěstovat na patách žampióny – a manžel si ničeho ani nevšimne!

No, takže pokud si taky raději jako já občas vynesete koš a dáváte v bytě přednost čistému, hnilobou ani chemií nezamořenému vzduchu, právě pro vás je můj nejnovější zahradnický ekovynález.

 

Předem ale přiznávám, že můj nový objev není pro každého. Neocení ho nikdo, komu školní jídelny doživotně znechutily koprovku a vůně kopru mu fakt vadí. Naopak těhotné ženy s permanentní chutí na kyselé okurky budou nadšené. A vy ostatní to můžete zkusit a uvidíte.

Takže co jsem to tentokrát zase vymyslela?

Musím začít tím, že mám slabost pro řezané květiny ve váze. Žádné drahé obrazy na zdech ani superstylový nábytek totiž nenavodí atmosféru zabydleného domova jako pugét sezónních kytek na stole (a vůně čerstvě upečené buchty, linoucí se z kuchyně). Občas neodolám, a když jdu kolem květinářství nebo čekám u kasy v supermarketu, koupím si nějaké růže, kopretiny, tulipány, astry… S plným vědomím, že to není zrovna moc eko. Je mi totiž jasné, že vypěstovat a dotáhnout sem ty kytky z Holandska stálo spoustu minerálních hnojiv, benzinu a logistických tanečků. Ani jedno nepodporuju ráda. Ale na řezaných kytkách doma trvám, takže co s tím, když jsem na jaře zaspala, myslela jen na zeleninu a žádné kytky s výjimkou afrikánů (odhánějí svou „vůní“ běláska zelného), měsíčku lékařského (dezinfikuje půdu) a lichořeřišnice (k snědku) jsem nezasela?

Ve své honbě za úrodou jsem zaslepeně zapomněla, že i moje oči se chtějí celoročně pást! Dobře mi teď tak, hamounovi.

Procházím se zahradou v D. a přemýšlím, jestli by se dalo někde něco uříznout a strčit do vázy. Závistivě míjím babiččiny záhony. Tady je vidět ta zkušenost. Babička má u zeleniny vysázených i několik krásných aster. Barevně mi by ladily se zdí obýváku. Před domem si pak hýčká dokonce celou květinovou předzahrádku, kde bych jí to mohla sklidit komplet. Ale uznávám, že domu taková květinová kulisa sluší. Člověk by si měl hledět nejen toho, co je za plotem, ale starat se i okolí domu, konec konců je to ta nejreprezentativnější vizitka celé domácnosti, mnohem viditelněší než neumytá okna na Velikonoce.

I kdy po těch astrách neustále nenechavě pošilhávám, nakonec musím taky nerada připustit, že stejně jako moje zelí barevně prozařují afrikány, babiččiny astry zase esteticky zjemňují a rozbíjejí zelenou monotónnost jejího lánu s burgánem. Takže nůžky zase strčím zpátky do kapsy a vracím se lovit zpátky na svoje území. A pak mě něco napadlo.

Na jaře jsem s velkým nadšením vysela spoustu kopru. Jako kdybych snad měla v plánu nakládat okurky (žádné nepěstuju). Pokud si vzpomínám, koprovku jsem nevařila od doby, co jsem vdaná, a předtím taky ani jednou. Fakt se mě neptejte,  proč jsem ten kopr tak chtěla, já to nevím. Nejspíš mi přišlo, že by se mohl někdy hodit, do foroty… Miluju ten pocit narvaného špajzu (mrazáku, lednice).

Trochu kopru jsem si uskladnila v papírových sáčcích v mrazáku a čerstvý jsem asi dvakrát přidala do domácí majonézy. Ke grilovanému masu se kopr hodí, určitě už jste na něj taky narazili v nějakém kupovaném dresingu. Fajn, a co s těmi 99 % kopru, který nevím, jak využít?

 

A tak jsem se na něj zkusila podívat jinak. Viděli jste někdy kopr na zahrádce? Je to asi metr a půl vysoká bylina s velmi hezkým květenstvím. Voní už z dálky. Hmmmm!

Kopr je velmi estetická bylina, čertvý i sušený se dá využít k různým, nejen gastro účelům. Foto: Sláma v botách

Kopr je velmi estetická bylina, čerstvý i sušený se dá využít k různým, nejen gastro účelům. Foto: Sláma v botách

V tu ránu tasím nůžky a zkusmo pár rostlin seříznu. Najednou to totiž úplně vidím. Ten tyrkysový keramický vintage džbánek, který mi zdobí okenní parapet v obýváku, přece nemusí být prázdný! Šup do něj s koprem. Je to krása, ať mi nikdo netvrdí něco jiného! Ideálně rustikální. Ani sušené růže by se nehodily víc.

Kopr má nádherné květenství, které není hodno pouze octového láku na okurky. Foto: Sláma v botách

Kopr má nádherné květenství, které není hodno pouze octového láku na okurky. Foto: Sláma v botách

Ještě ten den ale narazím na slabé místo svéhé téměř geniálního aranžérského zásahu.

„Ty vaříš koprovku?!“ vpadne do bytu večer manžel a rovnou mi letí do kuchyni vypnout hořák pod kastrolem. Jenže já nevařím. „Tak odkud se ten smrad bere…?“ nechápe. Začíná mi být jasné, že až identifikuje můj džbánek, jeho obsah se v obýváku dlouho neohřeje. Mezítím můj chlap pobíhá po bytě jako pes, větří, čuchá, až vyčmuchá. Čich mu očividně ještě dobře slouží.  „A okamžitě to jde ven!“ odnáší manžel džbán v natažené ruce metr před sebou a během vteřiny ho vylifruje za dveře před byt. „Do obýváku už to nesmí,“ shodí ze stolu jakoukoliv možnost vyjednávání. Estetika zase jednou dostala na prdel.

Ae dobře že tak! Protože teprve teď mi konečně docvakne, v čem tkví skutečná síla mé koprové dekorace. I mně ten koprovej odér v obýváku trochu vadil. Kdo ale říká, že nádoba opravdu nemůže skončit před bytem? Panelákové prostory před našimi dveřmi si o trochu zútulnění taky říkají. Když už nemyju ta okna… Intenzivní koprová vůně se v rozlehlé panelákové chodbě ztratí, a jelikož se nám občas před dveřmi nahromadí pytle s vytřízeným odpadem, který jsme líní denně odnášet přes půl sídliště, bude se ten silný koprový odér ještě hodit. Reklama na osvěžovač vzduchu nakonec asi nebyla tak úplně blbá. Ale nebyla bych to já, abych nevymyslela nějaké vlastní zelené řešení.

 

Který osvěžovač vzduchu nadělá víc parády?

Který osvěžovač vzduchu nadělá víc parády? Originál Glade…

Koprový osvěžovač vzduchu mi věrně slouží před bytem. Pokud mu začnou docházet baterky, ustřihnu si na záhonu nová květenství. Kopr kvete už někdy od června, takže vám pokryje několik měsíců. Foto: Sláma v botách

Anebo tenhle můj koprový, který mi už několik týdnů slouží před bytem? Až mu začnou docházet baterky, ustřihnu si na záhonu nová květenství. Kopr kvete zhruba od června, takže svou vůní pokryje několik měsíců. Foto: Sláma v botách

 

PS.

Nedávno jsem na doporučení jedné kožní doktorky začala používat na tu nejšpinavější práci v domácnosti místo Sava obyčejný lihový ocet. Prý dokáže zabíjet plísně a jiné mňongy stejně účinně, ale nehrozí přitom, že podráždí oči, kůži, nic. Octový odér linoucí se z naší toalety v kombinaci s koprem linoucím se z chodby před bytem má jedinou nevýhodu. Celý panelák si musí myslet, že už několik týdnů ve velkém zavařuju okurky. Naštěstí je image pilné hospodyňky v dnešní době už zase IN.

 

Ať mi rostou!©