Přemýšlela jsem, jakou fenomenální větou by měl tenhle blog začít. Ideálně bych si představovala něco geniálního jako “Tak nám zabili Ferdinanda.” Ale jediné, co mě napadá, je:

Vylezly mi ředkvičky.

Asi to tak nechám. To odpoledne, kdy jsem zjistila, že se na mých záhonech začíná něco klubat, jsem se prošla po zahradě patřičně vyprsená. Právě mi spad ze srdce jeden veliký šutrák. Jsem totiž zahrádkářská panna. Nezkušená a nervózní, jak tenhle experiment dopadne. Začíná moje první sezóna s motykou. Celou zimu jsem studovala teorii a brzy se ukáže, jestli budu celé rodině pro smích, nebo se budu spokojeně tetelit nad sklizní ve sklepě. Ty ředkvičky jsou příslib.

Ať mi rostou!©