Kéž by takový dopis napsaly moje děti. Nebo manžel, rodina, přátelé. JÁ! 🙂 Svátky by byly časem klidu, pohody a rozjímání. Ne sjíždění e-shopů, aby člověk z povinnosti něco koupil. Cokoliv.

Jenže když on zatím nikdo takový dopis Ježíškovi nenapsal…

Tak s tím teda začnu já.

Vánoce bez dárků

Už pár týdnů mám Vánoc plnou hlavu. V příjemném smyslu. Mám Vánoce ráda a těším se na ně. Přijede brácha z ciziny, manžel nepůjde do práce ani (SNAD!) na stavbu a celkově prožijeme pár dní jako rodina. Ve vyzdobeném bytě a rozjímavé náladě, kterou už pár dní mám a kterou si doufejme vypiju do dna.

Ale pak je tu ta druhá stránka Vánoc.

Vymyslet co, komu, jak, kde, za kolik. Pak to zabalit a vymyslet, co od koho, kde a za kolik chtít na oplátku, abychom si hlavně byli kvit. Nějak v tom postrádám logiku, ale přesto se mi zatím nepodařilo ze systému vánoční výměny věcí vystoupit. Je v nás zakořeněná, ačkoliv je dávání dárků vlastně celkem nová tradice, tak sto let stará. Původně se obdarovávali jen koledníci. Něčím lepším k jídlu. Pak se začalo myslet i na děti, co jsou v domě, ale žádné rozmazlování – dostaly to, co by se jim stejně muselo pořídit, třeba nový kabátek nebo boty. Postupně se ale začalo nadělovat i to, co by se koupit nutně nemuselo (hračky), a nějakou tu drobnost dostali i ostatní členové domácnosti. No, a uplynulo pár desítek let a jsme tam, kde jsme. U přeplněných hračkáren, supermarketů zavalených dárkovými baleními kosmetiky a salámů, u ukřičených, blikajících reklam, před nimiž není úniku.

Hezká myšlenka se zvrtla v něco, co už možná ani sami nechceme. Po krámech lítáme celý rok; božínku, jak by bylo krásný mít od toho aspoň na Vánoce klid! 🙂

Vánoce bez dárků, zase jako kdysi. Přichystat jen něco dobrého pro návštěvy a hlavně se sejít s rodinou, přáteli, navštívit kostel, koncert, přečíst knihu, na kterou nebyl přes rok čas, zaposlouchat se do pěkné muziky, pohrát si s dětmi, vyjet na výlet, věnovat se tomu, co člověka baví…

Zpomalit ten cirkus

Původně jsem chtěla psát úplně jiný článek. Sdílet tipy, co dát k Vánocům bytosti jako já, milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo… Měly tu být tipy na mou oblíbenou růžovou vodu, zahradnické knížky, vychytávky na zahradu, biosemínka, biospoďáry, filtr na vodu, difuzér, vonné oleje a tak dále.

Ale jak jsem ten článek vymýšlela, furt jsem na jeho sepsání neměla čas. Až jsem si povzdychla dceři, že nejvíc bych si k Vánocům přála, aby mi někdo občas pohlídal Venouška a já se mohla víc věnovat tomu, co mě baví (S Vendou je taky zábava, ale rozumíme si doufám.). A když jsem o pár dní později sestavovala prezentaci na téma „plastový odpad a jak to tahle planeta už fakt nezvládá“, došlo mi, že tohle by byl vůbec nejkrásnější dárek – být obklopená čistším a zdravějším světem.

Najednou už se mi nechtělo sepisovat jakékoliv tipy. Osoba milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo si musela přiznat, že sice dárky dostává ráda, ale aktuálně baží hlavně po tichu, bezpečí, pěknější přírodě vůkol, hodnějších dětech a náruči muže, který se taky někdy zjeví doma. Dá se tohle koupit a zabalit do papíru? Nebo objednat ve slevě?

Proto jsou jakékoliv dárky pro mě letos vyhozené peníze. A plýtvání, to přímo nesnáším. Takže jsem své blízké nedávno poprosila, aby si peníze za dárky pro mě ušetřili nebo je kdyžtak věnovali Greenpeace, Hnutí DUHA, Arnice či jiné organizaci zaměřené na ochranu přírody. 

Vším, co se dá koupit,  se cítím být momentálně přesycená. A i když pár konzumních tužbiček v srdci samozřejmě mám (třeba ty kámoščiny oleje), žádná není tak naléhavá, aby nepočkala na jindy. Nebo na nikdy. Vánoce bez dárků jsou naopak přesně ten typ speciálního zážitku, který mi chybí do sbírky. Nebo řekněme k ucelenější životní zkušenosti. 

Pokud se navíc k téhle myšlence přidá i okolí a osvobodí mě od nutnosti vymýšlet, shánět a balit dárky (a doufat, že jsem trefím do vkusu), bude to ještě báječnější… Na oplátku si můžeme najít čas na společnou procházku, výlet do lesa nebo návštěvu u horkého moštu z našich jablek. (Ano, letos se urodilo!)

A kdoví, buď se nám bezdárkové Vánoce zalíbí, nebo si naopak řekneme, že to bez výměny balíčků nebylo ono a za rok do systému zase naskočíme. Ale budeme bohatší o zkušenost, že ono nelogické přemisťování taštiček a dárečků z domácnosti do domácnosti pro nás přece jen nějaký hlubší význam má.

Sama jsem zvědavá, jak vánoční experiment dopadne. 🙂

Komu se ten nápad líbí, šiřte myšlenku #vanocebezdarku i ve svém okolí a podělte se o své zkušenosti.

Ale co na to děti?

Abych nezapomněla… pokusila jsem se pro bezdárkové Vánoc nadchnout i naši céru. Moc jsem s tím u ní ale nepochodila. Má na Ježíška nějaké požadavky, z nichž nehodlá ustupovat.:-) Tak aspoň dostala na výběr: buď u nás uspořádáme o Vánoce velkou party pro její kamarády, ale dárků bude mít pod stromečkem míň, anebo jich dostane stejně jako loni, ale party s kamarády nebude. Co myslíte, že si ta šestiletá holčička bez váhání vybrala? Jdu shánět recepty na dětské pohoštění. 🙂

 

A nějaký konkrétní tip, že by přece nebyl?

Dobře, chápu, že třeba nemáte na bezdárkový experiment tento rok náladu. Stačilo by vám jen bezduchý vánoční cirkus trochu omezit. V tom případě se přece jen dočkáte pár tipů! Akorát trochu jiných, než jsem původně myslela.

Nákupní manuál pro ekoVánoce 2018

Sestavila a dodržuje Sláma v botách (v plném rozsahu)

1. Dárky nakoupíš v bazaru, na bleším trhu, v sekáči, ve facebookových skupinách, internetových bazarech apod. Na světě bylo vyrobeno až příliš věcí, které ještě můžou posloužit – a MĚLY by sloužit. Obzvlášť menším dětem je naprosto zbytečné kupovat nové věci, jejich hodnotu ještě nevnímají, tak je to jen o nás, jestli si chceme skrze své děti něco dokazovat. Čím své děti zahrnujeme, vypovídá něco hlavně o nás samých.

2. Rozdáš se. Doslova. Dárek by měl být hlavně osobním vyjádřením, proto se nejvíc počítají dárky, které jste sami vyrobili, nasušili, zavařili, upekli, odsemenařili, nasbírali, svařili, naložili… Nebo napsali! (objednat mou knížku) 🙂 Jsme národ houbařů, včelařů, kutilů, švadlenek, zahrádkářů, domácích cukrářek, pekařů, paličů, chovatelů králíků, pěstitelů trávy a co já vím co ještě. Nestyďte se rozdat se druhým skrze to, co umíte nebo co vás baví. Home made je nálepka, která teď frčí a drobné nedokonalosti jen svědčí o tom, že jste to fakt dělali těma svejma poctivejma rukama. 🙂

3. Zrecykluješ. I dárky si zaslouží dostat druhou šanci. Ne, fakt na tom není nic špatného. Pokud jste v minulosti dostali něco, co se vám líbilo, pošlete to dál, další vám podobné duši. Třeba knížku, kterou už máte přečtenou, nebo oblečení, které vám nesedí (nebo se nehodí k vašemu aktuálnímu stylu)… Že jde o recyklo-dárek, není ostuda, ale přidaná hodnota. Věci s příběhem frčí čím dál víc.

4. Nakoupíš lokálně. Nebo aspoň v bio-eshopu! Za všech okolností platí pravidlo, že staré věci mají přednost před novými. Nové kupujte teprve, když možnost sehnat danou věc z druhé ruky selhala. A rozhodně ji kupte u místního živnostníka (fakt to dneska nemají snadné) nebo v některém ze spousty eko bio fair e-shopů. Možná že tu věc, co ji tak nutně sháníte, prodávají o něco dráž než supermarket s letákovou nabídkou, jenže jakmile do chrámu konzumu vstoupíte, tutově přikoupíte i něco, pro co jste sem původně vůbec nešli. Slevu vám přece nikdo nedá zadarmo, zato vám doma přibudou další zbytečné krámy.

(POZN. Letos mi na dárky pro děti stačil sbazar s blešákem, ale třeba loni jsem kupovala biospoďárky a dřevěné hračky v duhovykramek.cz. Mají tam i biosemínka nebo kalendář výsevních dnů podle M. Thunové. A podobných milých obchůdků už je dnes tolik, podpořte je.)

5. Žádné blbiny, jasný?! Fakt nekupujte blbinky a výplňové dárky (kolekce čajů, další vonná svíčka, těžítko se znamením zvěrokruhu, hrnek se jménem…), jen abyste měli za každou cenu nějaký dárek v ruce. To už je snad lepší dát dotyčnému peníze do prasátka, ať si za ně koupí něco užitečného sám.

6. Jednoduše to zabalíš. Je to sice jenom papír, ale pořád kvůli němu padl strom a stálo dost energie z něj udělat tu lesklou potištěnou záležitost, co se pod stromečkem roztrhá a po svátcích se válím kolem kontejnerů. To už jsou lepší taštičky, které se používají furt dokola. Ale zjistila jsem, že dárky se dají zabalit i třeba do obrázků, které děti nosí ze školy (větší formát vznikne slepením několika uměleckých děl k sobě), do lichých ponožek, do utěrek, látkových plen či nenošených triček atd. (obdarovaný pak vrátí). A převázat se to dá obyčejným špagátem. V létě se nastříhané provázky zrecyklují na zahradě při uvazování rajčat a keřů. Když za provázek zastrčíte smrkovou větvičku, nikdo neřekne ani slovo, že jste si nedali s balením záležet.

7. Věnuješ svůj čas. Nabídněte své služby nebo třeba pohlídání dětí. Každý věcný dárek sebere obdarovanému kus životního prostoru, zabere místo na poličce, ve skříni, v kuchyni, v garáži, v šatně… a vynucuje si pozornost a péči. Na zážitkový dárek si obdarovaný zase musí vyhradit volný čas a to je taky čím dál vzácnější komodita. Když ale poskytnete jako dárek zdarma svoje služby, kdo by to nebral? Tou službou může být cokoliv – nabídka, že pohlídáte děti (ano, moje oblíbené téma:-)), umyjete okna, přijdete zahrát na klavír, pomůžete s barvením vlasů, malováním bytu nebo co já vím, přes co jste zrovna machr. Dá se to pojmout seriózně i jakkoliv vtipně.  A když nad tím tak přemýšlím, tohle je tip dárku, nad kterým bych ani letos, v bezdárkovém režimu, nos neohrnula.

Já totiž toho Vendu – chápete, ne? – prostě potřebuju někam upíchnout! 🙂

Ten nejklidnější advent všem vyklidněným lidem, přátelům přírody, zahrady a poctivého jídla, všem, které znám i neznám!

Verča, Sláma v botách ♥

Ať jste zdraví, silní, moudří a radostní!

A ať vám rostou! 

©

 

Moje knížky