Nápad se zahradou se rodil nenápadně, ale nakonec vzala akce Z rychlý spád. Ceny farmářské zeleniny v Praze v kombinaci s mizernou nabídkou lokálních výpěstků v typickém severočeském městě mě k tomu prostě donutily. S manželem jsme si začali zapisovat, kolik peněz měsíčně utratíme za jídlo, a najednou už bylo jasné, kam ty prachy mizí. Celou výplatu prožereme. Bylo zapotřebí posílit samozásobování.
Táta mi ze své zahrady v K. sice každý týden lifruje přebytky mrkví a pórku, ale našemu spotřebnímu tempu nestačí. Už v listopadu mi oznámil, že jsme mu vyjedli zásobu cibule na celý rok a tu trochu, co zbyla, že si chtějí s mámou nechat. Chápu. Sehnal mi dvacet kilo od sousedů. Do ledna tak byla situace zachráněna. Ale co dál? Něco jsme vyprosili na babičce mého muže, jenže ta musí spravedlivě podělit všechny vnuky. Poslední spása dorazila na nás stůl od mojí babičky, ale i tak už musím vaření masivně prokládat supermarketem. A to se bavíme jen o cibuli. Většinu druhů zeleniny, kterou mám ráda, můj táta vůbec nepěstuje. Buď to neumí, nebo ho ani nenapadlo to zkoušet.
A to mi právě letos v zimě nedalo spát. V D., kde žije manželova babička, zahálí zahrada o rozloze 4000 metrů čtverečních. Jsem docela cifršpion, takže jsem při svých nekonečných procházkách s kočárkem začala kalkulovat, kolik metráků všeho možného by se tam asi dalo sklidit. A jestli je v silách matky batolete to obhospodařit. Nakonec jsem se rozhodla, že je.
Manželova babička nebyla proti, nic mi nestojí v cestě. Více či méně skrývané pobavení až úžas celé rodiny neberu vůbec v potaz. Kdo nic nezkusil, nic nezkazí. Uvidíme, kdo se nakonec v širém příbuzenstvu stane kápem přes cibul.
Ať mi rostou!©
Pingback: Radši slepičí polévku než slepičí hnojivo! | Sláma v botách
Dobrý den, velmi by mne zajímalo, zda jste si počítala, jestli se Vám ta zahradní akce vlastně nakonec vyplatila finančně.
Přecejen něco stály semena, sazenice, ale také benzín na častou cestu na zahradu. Vyplatilo se to nakonec?
Když jsem si to kdysi zvažovala pro sebe, vyšlo mi, že v rodinném rozpočtu více ušetřím, když se naučím péct chleba a pečivo, porcovat a plně využít kuře, dělat a mrazit domácí vývary, vařit i hnědý vývar z kostí z nedělního kuřete, vyrábět domácí jogurty, domácí lučinu, pít vodu z kohoutku, naučit se více jíst luštěniny či využívat koupenou zeleninu naplno (viz článek pana Cukety o brokolici, recepty z listů ředkviček, vyloupání semínek z dýní, kandovaná kůra z biopomerančů, zelená část pórku a další „odpadové“ části na zeleninový vývar apod.), přestat dělat buchty z 8 vajec. U zeleniny mi kolikrát stačilo se naučit ji dobře uchovávat (salát umytý v mokré utěrce), takže jsme jí nemuseli tolik vyhazovat…
ráda bych věděla, jestli se do té zeleniny přecejen nemám taky pořádně obout.
Prominte, ze vam odpovidam tak pozde. V posledni dobe psani zanedbavam kvuli uz znovu nastalym pracovnim povinnostem. Pres vsechna predsevzeti, jak si budu vsechny naklady poctive psat, mam nakonec jen hodne pribliznou predstavu, kolik jsem celkove do zahrady investovala. Myslim, ze financni efekt to valny nemelo, ale zivotni radost mi to vlilo k nezaplaceni, a kdyz i ted v zime z mrazaku stale vytahuji pytliky sveho hrachu, fazolek, zamrazene petrzelove a celerove nate… a ve sklepe je porad spusta mrkve, repy, redkvi, ve spizi kompoty, rajcatove pyre, bezinkova stava… tak jsem proste stastna a za tu srandu to stalo. Tuhle sezonu uz budu sit s vetsim rozmyslem, a tudiz se to i financne snad vic vyplati. myslim, ze financne to vyslo sul nul, utraceli jsme driv spoustu penez za bio zeleninu, to ted zcela odpadlo, ale moje naklady na seti byly coby hrrr zacatecnice, co musi vsechno zkusit, nakoupi si krasne rukavice a paradni gumaky a sto padesat pytliku semen a sazenic, ktere okamzite pomrou… zkratka stalo to hodne.
Vite, ja jsem nadsenec do vseho, taky jsem pekla chleba a delala silne vyvary i z pampelisek, kopriv a kdejakeho plevele… Cela rodina uz se naucila, ze kdyz zabijeji (berany, prase, kozu, kralika), tak kosti nebo treba kralici hlavu maji vozit k nam, ze ja z toho udelam vyvar a vyuziju i to, co oni vzdycky vyhazovali. Jenze jsem zjistila jednu prostou vec – ze delat tohle vsechno stoji strasne moc casu a delat si uplne vsechno doma proste nezvladam a je to kolikrat na ukor casu, ktery bych mohla venovat dceri.
Mam kamaradku, ktera vyrabi domaci kosmetiku i praci prasky, hned bych se do toho taky dala. Nebo Veruska v kuchyni (skvely blog) dela domaci orechova a ryzova mleka – kupuju je a za draho. Ale cas cas. Nakonec jsem tedy dala prednost zahrade a pohybu na cerstvem vzduchu a nektere jine veci stopla. Financni efekt to mozna takovy nema, ale pro me ted bylo nejdulezitejsi, ze diky tomu budeme s dcerou travit hodne casu venku, pri jednom navstivime babicku s dedou, kteri na tom pozemku ziji, a tu financni stranku jsem nakonec tolik neresila.
Krasny nazor aj riesenie, presne toto castokrat riesim. Co vsetko a nakolko si robit sam, aby to ale nebolo potom na ukor vsetkeho ostatneho a hlavne casu s detmi.
Lebo v prvom rade z toho musi byt radost a nie otrava. Potom ani ta energia v jedle neni dobra 🙂
Zahradničení je činnost, která se s dětmi tak nějak dělat dá. Samozřejmě s těmi malými to má určitá omezení a úskalí, ale jsou sporty nebo jiné činnosti, které by společně nešly vůbec. Tak i proto jsem se na to dala. Samozřejmě jaká pak byla realita, to si můžete přečíst mimo jiné v mé knížce i tady na blogu. 🙂
Krásný den! Verča
Pingback: MÝM BIOMATKÁM! Poučení z loňského vývoje, DESATERO BIORAD A OMYLŮ | Sláma v botách