Varování: Tyto rady byly testovány na lidech. Z mé vlastní rodiny!
„Tak jaký to je, takhle napodruhý?“ zeptal se mě švagr, když mě nedávno zahlédl na zahradě, jak před sebou zase strkám kolečko s hnojem. Jen jsem si setřela pot z čela a zdrženlivě se pousmála: „No tak… to víš.“ Druhá sezona mého zahradničení začala. Na tu první v životě nezapomenu. Ale víte jak, napodruhý to doufejme bude lepší!
Jedna nastávající maminka po mně nedávno chtěla kalkulaci, jak se mi mé zahradničení loni finančně vyplatilo. Právě si nervózně zakoupila svůj první sáček s mrkví a asi chtěla ujistit, že to je investice roku. Co jsem jí na to měla říct? Stačí, že jsem zahradničením málem rozvrátila vlastní manželství.
Asi se ode mě čekalo, že tady budu na konci roku přednášet, jak je zahradničení děsně výhodné a každá biomatka ať si to zkusí. Ale já bych sem tahle ožehavá témata netahala. Sice vám konečné zúčtování loňské sezony už dlouho dlužím, ale nejsem masochista.
Až teď – když jsem po půlroční pauze znovu vyrazila na zahradu sít, sázet a hnojit – okouzlena tou krásou probouzející se zahrady a dojatá ptačí symfonií linoucí se z ořešáku, tím nejkrásnějším koncertem na uvítanou – pohnulo se ve mně svědomí. Při nekonečném pletí nezoraných záhonů jsem měla spoustu času přemýšlet. O tom, co se zahradou dál. A jak se vám přiznat. Po svých loňských zkušenostech už si nikdy nebudu moct hrát na zkušenou.
Takže co se vlastně loni přihodilo? A jak to, že se ze mě nestala nejbohatší selka ve vsi?
*****
Tři věci je třeba si ujasnit: jsem novinář, jsem bohém a rozevlátá matka k tomu. Bylo jen otázkou času, jak rychle ve svých výdajích za zahradu ztratím přehled a investice převýší zisky.
Přesto jsem ale na začátku sezony působila velmi organizovaně. Zavedla jsem si deníček a do něj zapisovala všechny nákupy i co, kde a kam seju. Měla jsem svoje batátové vize, vysázené bylinky, předsevzetí, osevní plány, všechno. Ale pak se mi papíry rozlítaly po zahradě a deník skončil v pampeliškách.
Protože panika. Z toho, jak rychle rostou cukety i plevel, jsem chytala nerva a na účetnictví nebyl čas. Špenát jsem omylem sela přes řepu, mrkev skončila v řádcích s bramborami, i když měla správně vyrůstat v úplně jiném sektoru. Chaos. Až na konci sezony jsem se chytila (protože tráva už přestala tak děsivě růst!) a zaskočená vlastní úspěšností jsem nakonec ještě začala machrovat. Když jsem před žasnoucí babičkou lifrovala v září do sklepa metráky mrkve, promenovala jsem se před ní v čím dál větším záklonu. Kazit si to nějakým finančním vyrovnáním? Prosimvás ne. Dyť ještě v červnu jsem věřila, že slimáci mi sežerou i pantofle.
Patrně tedy šlo o nějaký moudrý záměr vyšších sil, že jsem to s finanční statistikou nedotáhla nikam. Když se totiž teď z odstupu prohrabuju mrazákem a špajzkou, nemůžu si pomoct -ani má ohromující zásoba kapusty a kopru nevyrovná všechny ty výdaje za semena a sazenice, za zahradní vybavení… a za moje omyly.
Moje zápolení s lopatkami bylo loni nejspíš (těžce) ztrátové. A jsem moc ráda, že neznám přesná čísla. Protože bych se už možná do gumáků nikdy neobula. Zato by se do mě obul můj chlap.
****
Tahle podkapilota je taky případ sám pro sebe. Má snaha integrovat manžela do mých zahranických vizí neměla očekávaný efekt. „Vypni tu bednu a pojď radši zavařovat kompoty. Můžem si u toho povídat…,“ snažila jsem v létě organizovat trochu jinou večerní zábavu. Ale pokaždý jsem se dozvěděla, že v naší domácnosti NĚKDO denně dojíždí a chodí do práce.
Úderek v D. jsem se tedy účastnila sama. Dceru nepočítám, ta nafasovala hromadu písku ze hřbitova a jinam mi nesměla. Ale mužský element na pozemku chyběl. Měla jsem takovou představu, že se i na záhonech budeme s mužem vzájemně doplňovat a notovat si, co já vím, třeba holka modrooká. Půda prý potřebuje informace o tom, komu má své bohatství vydat. Prosycena naším potem by dodala bioúrodu na míru.
Svou DNA jsem ale rodové plantáži odevzdala jenom já. A patrně proto můj chlap nezískal k naší úrodě ten správný vztah. „Nemůžem si ty kompoty prostě normálně koupit?“ šílel pokaždé, když jsem ho posílala do komory pro zavařovací hrnec. Já zase šílela přesně z těchhle řečí. Ale faktem je, že já skutečně nedojíždím a nechodím do práce.
Víkendy v D. mi nakonec manžel se skřípěním zubů toleroval. Ale jenom proto, že jsem ho celé léto krmila svými přednáškami o nutriční vyváženosti mnou vypěstované zeleniny a synergické harmonii, v níž ten matroš vyrost. Nejvíc ale zabíraly mé sliby, že díky mně na jídle děsně šetříme. Až do března jsme nemuseli kupovat cibuli a česnek. Impresivní, že?
Ale bude to stačit?
***
Loni jsem na zahradě nasekala coby biozahradník-začátečník zbytečně spoustu chyb. Taky jsem za to zaplatila. Manželství se naštěstí přes zimu zase oklepalo a i s tou hlínou za nalakovanými nehty jsem se nakonec naučila žít (respektive, přestala jsem si nehty lakovat). Ale zbývaj peníze. Ty zatracený, prošustrovaný a zvokna vyhozený peníze, na který mě loni zahrada zbytečně přišla. Sorry, že nedokážu bejt jazykově korektnější.
Takže abych to nějak uzavřela… A abych zahradničení skutečně mohla doporučovat na nějakém tom e-miminu jako děěěsně výhodný koníček pro těhotné a kojící, sepisuju po sezoně svůj zahradnický testament. Poučení z loňského vývoje. Seznam svých kardinálních zahradnických bioomylů. A rad. Prostě desatero farmářské panny jako závěť pro další generace mých následovníků, biomatek a bohémek v jednom.
Testováno na celé mé biorodině. Tož enjoy!
1. Batáty na balkoně pěstovati budeš.
... protože na zahradě, bez skleníků nebo spešl zateplovacích fólií ti prostě nevyrostou.
Dobrá zpráva: batáty ze supermarketu, které jsem loni v dubnu sela, opravdu vyklíčily (článek ZDE). Ale trvalo jim to tak dlouho, že už jsem čekání na ně vzdala a na jejich fleku zasadila něco jiného. Pak přišla ta velká sláva, když jsem zjistila, že batáty nebo chcete-li ipomea batatas (povijnice batátová) opravdu rostou. Jenže byl srpen, pak září, říjen… Brambory měli lidi dávno ve sklepě, ale moje ipoemy stále nepůsobily jako sklizněschopné. A když jsem pod nimi cvičně začala rýt, kde nic, tu nic. Před prvními mrazy jsem je vyryla a přesadila do květináčů, že je třebas zkusím dopěstovat v baráku. Přesazení = jejich pomalá smrt. Nedaly to. Než jsem je vyhodila na kompost, prohrabala jsem se hlínou v truhlících. Objevila jsem pod každou rostlinou několik asi dvoucentimetrových batátků. Sklizeň století!
Takže: už od začátku pěstovat batáty buď ve skleníku nebo na zaskleném balkoně. Ostatně, tak mi to radila jedna paní, která ipoemy miluje coby převislé balkonové květiny. Drahá zkušenost.
2. Plevel na pozemku na jaře nestrpíš.
… protože co nevypleješ v raném stádiu růstu, to tě bude provázet na záhonech po celý zbytek sezony.
Ať si oblíbíte motyku, plečku, rýč, nebo – dle permakultury nejšetrnnějšího pomocníka – rycí vidle, nebuďte líní strávit s nimi na pozemku časně z jara hodně času. Tady se to totiž všechno láme. Vytrhnout pampelišku i s celým kořenem, když ten kořen má sotva cenťák, není takový kumš jako dolovat ji ze země, když už má nasazených dvacet listů, je v plném květu a její kořeny se táhnou až k sousedům. Kvést a rozsemeňovat se ale bude pořád na vašem pozemku. Protože proč? Protože jste si záhony časně zjara chirurgicky neodplevelili. Jojo. O tomhle já něco vím.
3. Pomni, abys vhodný mulč pro zahradu sehnal.
… Kdo nemulčuje, ten holt musí rýt.
Navzdory svému uměleckému jménu se na pozemku od samého začátku potýkám s jedním velkým trablem: nedostatkem slámy. Tahle komodita už dávno není na každé vsi běžně k mání. Za jediné dva kapesní balíky slámy, které jsem vykšeftovala pro svůj pozemek od jiného zemědělce v D., jsem zaplatila flaškou slivovice. Těch balíků bych potřebovala tak dvacet, ale akcie v Jelínkovi nevlastním – takže na zimu jsem mohla zamulčovat jenom zlomek svého území. Zbytek krylo zelené hnojení (hořčice) nebo taky nic. Pozemek jsem ale na zimu nezorala, v tomto jediném punktu jsem přesně dodržela permakulturní manuál. Výsledek? Samozřejmě tristní. Tam, kde mulč na zimu ležel, zůstala země vcelku bez plevele a zásahu rycími vidlemi se ani moc nebránila. Na zbytku pozemky jsem ale ty vidle málem zlomila. Země jako beton, zarostlá jak Ezau. Džungle hadr. Já nadávala. Sama sobě, komu jinýmu. Mulčování slámou na zimu mělo velkej smysl. Neorat a nemulčovat mi ale – opět – přidělalo jen zbytečnou práci. Jestli nemáte kámoše, který by seděl na balících slámy a nevěděl, co s ní (chci na něj číslo!), možná o nějaké té podzimní orbě přece jen popřemýšlejte.
4. Cti rady starších a zkušených, aby se úrodě dařilo a dlouho ti radost dělala.
… a neofrňuj se, že tvoje babička/táta/soused neprovozují permakulturu. Aspoň na rozdíl od tebe poznaj kapustu od zelí a ví, kdy se sází česnek.
Když to vezmu zcela upřímně, ve svých knihách jsem objevila spoustu inspirace, jak se víc sžít s okolní přírodou a nespoléhat jenom na úrodu v záhonech. Jedení pampelišek, sedmikrásek, kopřiv atd. je super pojistka pro případy, že vám hlavní výpěstky sežrali slimáci. Konkrétní rady co a jak pěstovat se ale v permakultuře moc nenosí, takže nečekejte, že se v např. v knize pana Svobody dočtete, kdy sázet česnek. Nebo jak mít ukázkový hlávkový salát. Protože proč pěstovat nějaký salát s česnekem, když si můžete na louce otrhat ty sedmikrásky a vyrazit do lesa na medvědí česnek (tak pravil permakulturista). Pokud teda chcete pěstovat i standardní zeleninu jako okurky a rajčata, dejte na rady souseda chaťáka, i kdyby o permakultuře v životě neslyšel. Mně úrodu rajčat zachránila d.-cká babička. Sice mi od sazenic neúnavně odnášela mulč, který ji tam očividně velmi znervózňoval, ale když hrozila bouřka, letěla mi rajčata uvázat ke kolíkům, na což jsem se já při své permakulturnosti nějak vykašlala… Díky Žanetě jsem zase objevila ameriku, že česnek se nesází jen na jaře, ale především na podzim, a dozvěděla se i další vychytávky stran jeho pěstování (ZDE). A vůbec nezmiňuji svého tátu, který mi pomáhal s prvním setím, předpěstoval všechny sazenice a celé léto mi bezplatně konzultovat po telefonu. Jíst pampelišky je fajn, ale možná vám chvíli potrvá psychicky si na konzumaci kytek zvyknout. A medvědí česnek bohužel neroste v lese na každém patníku. Mít pěstování pokryté ze všech – perma i neperma – , stran a kombinovat doporučení obou táborů je nakonec asi ten nejlepší zahradní kompromis. Amen.
5. Zabiješ slimáky na pozemcích svých.
… Co neuděláš ty jim, udělají oni tvojí úrodě.
Přísně buddhisticky vzato je tahle rada sporná a možná se kvůli ní nedostanu do nebe. Po loňské sezoně už je to ale stejně asi jedno. Mám na svědomí tolik sadisticky usmrcených slimáků na území své bývalé bylinkové předzahrádky, že mě nejspíš nic jiného než věčné peklo stejně nečeká. Na druhou stranu, ke slimáčí genocidě jsem přistoupila pouze jednou, ve stavu krajní psychické lability. Jinak jsem se slimáky moc problémů neměla. A mám na to teorii.
Slimáci mi radikálně neuškodili možná proto, že: záhony mi ze všech stran obrůstaly bujnou travou, pampeliškami a dalším bordelem, takže cestu k mé zelenině měli ti žrouti značně zkomplikovanou a mohli se spokojeně pást na zeleném i mimo mé pěstební území. A asi jim tam chutnalo. Chemii nestříkám ani na záhony, ani mimo ně. Nezakládám si na fotbalovém trávníku u vydlaždičkovaného posezení pod pergolou. Upřímně, nemám na zahradě ani jedno. Slimáci se v té chamradi, co se mi povaluje a různě roste na pozemku, asi cítili spokojeně a nikam se netlačili. V džungli se ztratili, rozprostřeli a moc na sebe neupozorňoval. Nejvíc škod tak páchali tam, kde jsem to měla neupravenější. V nově založené bylinkové předzahrádce hned pod silnicí, kterou jsem si šperkovala jako výkladní skříň svého permakultuření. Pak u rajčat v přední části zahrady, které velí manželova babička a chce to tam mít hezký a upravený, aby ji nikdo nepomluvil. Ale v tom nejzamerglenějším koutě celého pozemku, v zadní části zahrady, kde jsem kralovala já a návštěvám vždycky trochu trvalo, než mi to tu pochválily, tam nebylo o slimácích skoro slyšet. Jestli vám z toho plyne nějaký závěr, je jenom na vás. Každopádně radám svých čtenářů, ať slimáky sbírám, zalévám vroucí vodou, solím nebo rovnou na místě přestřihávám nůžkama (ZDE), zůstávám i pro tuto sezonu otevřená. Zima byla mírná…
6. Smradlavé zákvasy namícháš.
… protože chránit se před škůdci a hnojit musí i biozahradník.
Dvě rostliny jsou na biopozemku must-have: kopřivy a kostival. Tu první pozná asi každý a kostival si nastudujte, pokud nechcete být jako já za idiota (ZDE). Dají se z nich vyrobit výkonné biologické zálivky, které pravda trochu smrdí, ale věřím, že byly klíčem ke zdraví a hojnosti všeho, do čeho jsem se na záhonech pustila. Kopřivové a kostivalové jíchy (zákvasy, bažiny – jedno, jak tomu budete říkat) jsem poctivě míchala celé léto a ve zředěné podobě jsem jimi zalévala celou zahradu. Půdě i rostlinám to má svědčit. Zkoušet, jestli bych měla pěknou úrodu i bez nich, rozhodně nebudu. Co se osvědčilo, neměnit!
7. Pokud nekradeš, po zbytečných sazenicích se ohlížet nebudeš.
… pro Bakalovy tohle samozřejmě neplatí, ale my ostatní…
Pokud jste po revoluci nerozkradli pár státních podniků a normálně ráno vstáváte do roboty, pište si červeně: nebudu kupovat zbytečné sazenice, nebudu kupovat zbytečné sazenice, NEBUDU KUPOVAT…. V téhle černé díře jsem loni zahučela až po špičku svého slamáku. To byla perila čínská a stevie a bakopa a posvátná bazalka a jánevimcoještě. Na farmářských trzích jsem byla oblíbenou zákaznicí, kterou prodejci sazenic vítali už na dálku. Dalších xyz specialit jsem nakoupila po internetu. Sazenice stojí průměrně kolem 20-30 korun, sáčky semen kolem 15-25 korun. Nebavíme se o biosemenech, ty jsou mnohem dražší. Ale i tak se to nasčítá. Předpěstování všemožných bylinek ze semínka mi dopadlo katastrofálně (ZDE), prakticky nic nevyklíčilo. Takže následoval další výdaj – tytéž bylinky jsem si zakoupila už v podobě sazenic. Ano, ty se uchytily. Ale sežrali mi je až na výjimky slimáci.
Poučení? Pokud jako zahradník začínáte, budete mít už jen s pěstováním standardních druhů zeleniny starostí až nad hlavu, když je to pro vás vše nové. Tak si nestanovujte zpočátku velkolepé cíle a druhovou rozmanitost rozšiřujte postupně rok od roku podle toho, co se vám osvědčí. Mně se osvědčila meduňka, máta, oregáno a tymián – přežily i tam, kde to jinak slimáci kompletně vyluxovali. Ze semínka byl největší hit salát polníček – odolný salátový plevel, o který netřeba se jakkoliv starat a v dalších letech se množí samovýsevem. Ze sazenic stačí jedna pažitka, za rok si ji namnožíte dělením trsů, rozmarýn – rozroste se, ale přezimovat musí mimo záhon – , šalvěj – přezimovala mi v paneláku- , levandule, měsíček, majoránka – ta je ale jednoletou bylinkou – a pár dalších drobností. Kolem stánků se sazenicemi už jsem letos každopádně brousila mnohem ukázněněji a těm, co tam stáli dlouhé fronty, jsem v duchu přála good luck.
8. I za semena fazolí si peníze ušetříš
… stačí totiž nasušit si vlastní z loňské úrody nebo vysít fazole koupené k jídlu.
Tahle rada se dá zobecnit možná na jakoukoliv zeleninu, s fazolemi je to ale tutovka. Semena fazolí totiž patří spíš k těm dražším, a pokud chcete velkou sklizeň, s jedním koupeným pytlíčkem nevystačíte. Mně loni fazole vyšly na dvě stovky. Až posléze jsem zjistila, moje teta Věrka rok co rok sije semena, která si schovala a nasušila z loňské sklizně. Úrodu z nich má výbornou. A čtenáři tohoto blogu zase radí vysít obyčejné konzumní fazole, které si v supermarketu koupíte k jídlu! Rozdíl mezi fazolemi koupenými k jídlu a těmi k setí je v penězích – za cenu kilovky fazolí si v zahrádkáři koupíte přesně třináct semínek. No neber to. Výrobci nás jistě rádi poučí o výhodách speciálně zakoupeného osiva, ale jestli to tu cenovou propast vyrovná, si rozmyslete sami.
Podobně jako s fazolemi jsem uvažovala i u semen dýní. Lámala jsem si hlavu, v čem je neloupané dýňové semeno zakoupené k sadbě v zahradnickém obchodě jiné než dýňová semena vydlabaná z mnou vypěstované dýně. Na první pohled stejná věcička. Ale loňská epizoda, kdy se mi na jednom pozemku zkřížily cukety s dýněmi, by měla být varováním. A zkušenosti čtenářů tohoto webu mluví spíš v neprospěch pěstování dýní z vlastních semen: prý velké riziko zkřížení např. s nejedlými okrasnými dýněmi, pěstuje-li je někdo v okolí. Do dýňového semínka člověk nevidí… stejně mi to ale nedalo a kromě těch zakoupených jsem zkusila i nějaká svoje naklíčit. Jak experiment dopadne a bude-li uroda letos jedlá, dám vědět někdy za rok touhle dobou. 🙂
Dá se na tom fůra peněz ušetřit. Moje úroda fazolí byla loni marná (ZDE), tak jsem si to málo, co jsem vypěstovala, schovalJaa k vysetí tento rok. Žádná semena tudíž kupovat nehodlám. Loňská zpackaná investice se mi doufám vrátí teď.
(pozn. tento bod jsem dodatečně upravila a zpřesnila na základě komentářů čtenářů u článku, komentáře ponechávám)
9. Návody na sáčcích následovat budeš!
…a co se má sít do června, vážně nesij v červenci!
Protože v přírodě na každém dni záleží a nemyslete si, že tyhle zákony nějak přechytračíte. Já si říkala, že když se fazole mají sít od května do června, tak 5. července se to taky nepoto. A ono poto! Mohla jsem se k fazolím chodit v říjnu modlit, tancovat kolem nich, osobně je prosit na kolenou… stejně už nedozrály. Výrobci vědí, proč údaje ohledně správné sedby na sáčcích píšou. Fakt, že vy jste biozahradník, permakulturista, prostě šlechta, na léty ověřovaných přírodních zákonitostech nic nezmění.
10. Pro jahody si raději do lesa zajdeš.
… nevděčné, plevelné a k nemocem náchylné fajnovky – hanba jim!
Dle některých pověstí se lidé prahnoucí po jahodách změní v obludy. Já bych to neviděla tak černě, ale jak jinak vás od velkolepého pěstování jahod odradit? Vím, že tahle sladká záležitost chutná úplně všem a léto bez jahod není léto. Ale v tom případě buďte připraveni, že si jahodové mlsání odpracujete. Na bezúdržbové pěstování jahod se snaží přijít zahradníci po celém světě a ti bio už to vzdali. Pro jahody se chodí do lesa. Pokud není žádný po ruce, alespoň mulčujte fakt slámou nebo kapradím (k dostání na mokrých svazích temných lesů), protože mulčování trávou a dalším zahradním bordelem mělo u mě nulový efekt. Jahody potřebují vzdušnost, aby neplesnivěly dřív, než dozrajou – mulč, který se těžce slehne k zemi (posekaná tráva), takové podmínky nezajistí.
A poslední prolesní lobby: jahodník obecný je bohatší na vitaminy, listy má léčivé, chuť výraznější a i hrstička těch malých ďáblů vám zajistí orgastické nebe v hubě. Holt i s malým kašpárkem se dá hrát víte co.
Pées: I když tady kážu vodu, sama jsem se pochopitelně na jahody zahradní vrhla i letos (typické!). Co vám na to mám říct… V D. se jednou zjara zjevil můj táta, a jak tak procházíme pozemkem, slyším ho: „Ale nevypadají ty tvoje jahody po loňsku marně. Akorát je máš hrozně zarostlý.“ Jenom mi zasvítily oči. Než začne růst plevel, všechno vždycky vypadá tak idylicky. Odpoledne už byl záhon okopaný, odpampeliškovaný, připravený odstartovat vstříc nové sklizni. Jen takový malý záhon, ale hodina těžké dřiny nejmíň. Už teď se nenávidím. Kapradí v našem lese nikde není, slámy mám málo. Zas budu jahody týden co týden okopávat, aby dozrály přesně v době, kdy budeme na dovolené. Jako kretén, jako nepoučitelný blbec.. jako obluda!
Lidi, ať se vám daří a ať nám rostou! ©
Báječně sepsaný článek plný skvělých tipů a zkušeností! Jak já bych si měla vždycky vštěpovat pravidlo č. 7 🙂 Zeleninu ještě zahradě nepěstuji, jen na balkoně, ale občas mi pro změnu kvůli dalším sazenicím dojde místo… a toto jaro jsem si prostě musela koupit nějaké trvalky a teď jen řeším, kdy na zahradu opět pojedeme, abych je zalila a domulčovala…. 🙂
Co se týká rozdílu semen těch dýní, je to jednoduché. Velmi snadno se na zahradě různě (i mezidruhově s cuketami) kříží a není vůbec jisté, jakou dýni nakonec z vlastních semen vypěstujete. Pokud ale v okolí všichni pěstují např. hokkaido a nebo pečlivě opylujete dýně na semena sama nějak štětečkem, tak se prý vlastní kvalitní semena dýní zajistit dají.
Díky, že jste mi to křížení připomněla. Loni se mi skřížily cukety s dýněmi, přestože od sebe byly vzdálené dobrých sto metrů. Vznikla z toho zajímavá okrasa na podzimní dekoraci bytu. Ale letos bych radši brala ty dýně jedlé.
Tenhle bod v článku ještě upravím.
Vynikající článeček,psaný se vtipem a nadhledem,jen doufám,že Vám to vydrží do konce sezóny…přinejmenším.Já už válčím na zahradě dva měsíce a plevel roste a ROSTE :-)Teď pro změnu zachraňuju před každodenním ranním mrazem,ale snad jsem už slavně zvítězil…na chvilku,zmrzlíci jsou ještě daleko.
Ano, stejně jako loni hýřím optimismem, ještě nemám puchýře na rukou a je docela fajn, že jsem se stihla už zjara krásně opálit.
Ale první ztráty taky probíhají. Tymián s rozmarýnou nepřezimovaly ideálně, chodím jim fandit, ale šance nejvýš 50:50. Taky trochu zamrzelo, že krásná sazenice třapatky nachové, které jsem na trhu nedokázala odolat (já vim, promiňte mi to), během jediného týdne ze záhonu někam zmizela, prostě zmizela, nevim … Ale to bylo fakt letos naposled, žádné podobné výdaje už ne, radši si ruce utrhnout!
Takže asi první pod pro slimáky. Třapatka je prý léčivá, kruci, neměla bych ji spíš já zapotřebí?
Díky za pochvalu, bezva motivace pro mě. Ať se daří!
Výborně napsaný 🙂 Permakultura je fajn, ale zahradníci obvykle ví, co dělají.
K těm semenům dýní … ještě malá poznámka … pokud někdo v okolí pěstuje dýně okrasné, je riziko, že sazenice z vlastních semen budou mít nejedlé plody.
A co se týče fazolí, není nic jednoduššího, než si koupit pytlík těch, co se prodávají v potravinách … fůra semen za zlomek ceny osiva.
Jahody doporučuju měsíční … z pytlíku semen je fůra sazeniček a plodí od léta až do mrazu. Nedělají šlahouny a je z nich pěkný lem kolem záhonů.
wau, děkuju za tip, měsíční jahody… slyším prvně a už horečně googluju. Na úrodu od léta do mrazů já slyším. 🙂
Pokus se sazenicemi dýní bude zajímavým letošním experimentem a určitě budu informovat.
Setí běžných, konzumních semen fazolí máte vyzkoušené osobně?
konzumní fazole jsou OK,jen nesmí být předvařené 🙂
jj, osobně … zvlášť se vyplatí „becoky“ jsou to ty velké barevné … nevím kde u nás ale na polském trhu se dají koupit (a já je někam založila a nevím kam) … jsou popínavé, jinak v sámošce budou mít keříčkové … kdo by to ve velkém vyvazoval, že? 😉
jedná se fazol šarlatovou
Ahoj, letos vypěstování, tak 4 kg fazolí z kupovaných semen. Můžu poslat foto. Jinak celkově tak 20 kg fazolí od 10 druhů. Pokud máš zájem o semínka, stačí napsat.
Foto je tady: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1765809057007810&set=gm.859664537468179&type=3
Jsou to ty bíle nad těma hnědejma (sedlácká šparglovka)
A vite, ze nam se letos taky darilo? Vysadili jsme jednak semena z lonske pidisklizne, jednak koupena od Marka Kvapila. Skoda ze jsem si nepoznamenala nazvy, ale mame asi ctyri ruzne druhy fazoli, mama s dcerou v lete loupaly jak o zivot. 🙂
V semenareni se nevyznam, kdyz zase pouziju k vysevu fazole, ktere jsme letos sklidili – bez nejakych figlu, proste nahodne vyberu ze sklizne par fazolek – bude problem? Fazole jsme pestovali blizko sebe, asi se i ruzne krizily, nevyznam se v tom, v podstate mi jde o jedine – aby vysledek byl jedly, coz byl. Nebo se mi i muzou zkrizit do nejedla???
musím Tě zklamat, opylení štětečkem nestačí. Musíš začít semenařit. Tzn. samičí květ těsně před vyzráním, zaizolovat, pak vzít tyčinku ze samčího květu (cca za 1-2 dny). Opýlit květ a zase ho „zavřít“.
Pokud máte zájem, doporučuji seminář Marka Kvapila
http://www.potravinovezahrady.cz/seminkovy-kurz/
Dostanete návod, jak si pěstovat vlastní osivo, bez rizika genetického křížení + nějaké vzorky semínek.
dobrý deň, super články, bavím sa celý víkend, okrem okopávania samozrejme … mne sa na slimákov osvedčilo obrúbiť záhon materinou dúškou. Je nenáročná, pekne vyzerá, vonia a z kvetov sa môže vyrobiť sirup na kašel. Treba ju však cca 2x za leto ostrihať – to závisí od toho ako ju chcete mať rozrastenú. Slimákov som u nás nezaznamenala žiadnych.
Fakt materidouska? Na tom asi neco bude. Jedine, co mi loni prezilo invazi slimaku do bylinkove zahradky, bylo oregano a tymian, patrne jim nechutnaji. Materidouska je pribuzna tymianu a letos jsem ji zkusila cvicne do zahradky vysazet, i kdyz jsem se zarekla, ze na to proklete slimaci uzemi uz nic davat nebudu. Prisla tam jeste s hermankem. Zda se kombinace osvedci, dam vedet.
Diky za tip az ze Slovenska! 😉
dúfam, že vám to pomôže, ja mám systém menších políčok a na niektorých je obruba z materinej dúšky a potom ešte taký „živý plôtik“ z tymianovej dúšky – neviem presný názov, ale z pár priesad mám teraz husté obruby – môžem Vám poslať foto. Na harmanček pozor, je to burina, vysiala som to na kúsku a už tretí rok sa toho neviem zbaviť, nedá sa to pestovať nejak „organizovane“ skôr by som to videla nejak zakomponovať do nejakej lúky … ak ešte chcete tipy na nezmary bylinky tak yzop lekársky – vyššia kríkovitá rastlina, kvitne na modro a vyzerá pekne aj v skalke a palina pravá. Mäty sú všelijaké druhy, pestujem v kvetináčoch a tie sú zakopané v zemi. Chystám sa to urobiť aj s malinami, lebo tie sa podzemnými koreňmi dostanú aj niekoľko metrov ďaleko.
S kríkových jedlých mám už iba aróniu, rakytník bol veľmi agresívny, musela som ho vyhodiť aj goji.
Na minipolíčka jsem letos taky najela, záhony se snažím ze všech stran obehnat něčím voňavým – vámi znmiňované bylinky i některé jiné (to jsem teda zvědavá, jak se osvědčí ten heřmánek, nahnala jste mi obavy), afrikáni, lichořeřišnice, kopretiny, slunečnice, mák. Když nic jiného, snad to bude aspoň pěkně vypadat.
Yzop zkusím zas třeba za rok, moc děkuju za všechny tipy, ráda slyším, že se tenhle systém někomu osvědčuje. Ať vám to pěkně roste všechno.
dobrý deň, tak ako pokračujete? Ja poctivo sledujem pohyb slimákov, v prednej záhradke boli ale v zelenine zatial nie…. tak dúfam že už ani nedorazia. Skúšala som tento rok vytvoriť vyvýšený záhon zo šalovacích tvárnic, a do tých tvárnic som dala jahody, ale zatial to teda bohvieako nevyzerá. Ešte šťastie že som nechala jahody aj na záhone. Dúfam, že čoskoro napíšete další článok, rada vás čítam.
Dobrá otázka, Alex.:) Teď jsme na dovolené a taky by mě zajímalo, jak zahrada aktuálně vypadá. Před odjezdem jsem ji vypulírovala, ani náznak plevele, i centimetrová miminka šla pryč, tolik času jsem na to měla. 🙂
Zahradu uvidím příští týden po 3týdenní pauze, hádám, že už budou jahody a první hrášek. Snad na mě počkal kvetoucí bez, když se sousedka tak kasá, že se spolu dáme na sirup. Jinak očekávám travní džungli a s napětím budu zkoumat, zda se mi letos opravdu vyhnou slimáci. Zatím s nimi byla situace velmi dobrá, jen jedna sazenice kadeřavé kapusty na jejich vrub, to jde.
Hned po návratu bude článek se spoustou fotek, jak mi to roste step by step.
Diky, ze vas blog bavi, vynasnazim se psat s lehkosti i dal. 🙂
Pingback: Jak jsem se přihlásila do KURZU PŘEŽITÍ aneb Bršlice kozí noha po tisící prvé | Sláma v botách
Ohromně jsem se pobavila, a to mi právě dnes přišlo fakt vhod, děkuju Vám ! Ať se Vám daří ! 🙂
Děkuju, já pořád říkám, když už se nedaří, ať je to aspoň k smíchu. Taky pěkný den! 🙂
proč k smíchu, každý nějak začíná.
Je to názorné poučení pro ostatní.
Velmi názorné a perfektně popsané.
Děkuji
Oooo, ja dekuji. 🙂
Pěkný článek, v lesčems se vidím, ale asi jsem více načetla a méně chyb dělala.. A dělám, vše mulčuji, kůrou, stojí mi to peněz haldu, ale sláma se mi prostě kr kerum a kytkam nelíbí, nastesti mám kousek pole a vzdycky nějaký balík se jim rozbije ci spadne, takže je toho hromada jak na mulčování k zelenině tak na kompost, třeba máte také v okolí něco kde by se dalo dojet s karou a nabrat si? Problém s jahodami znám, akorát mě je k tomu okusují srnky. Doporucuji zbavit se ranných a pořídit si stáleplodící, nebo je přidat alespoň, na mlsani bude pořád a nejsou tak náročné. Co se týče financí tak to nerešte, permakultura a boozahradky jsou o pohode, nestresovat se každým plevelem co někde vykoukne a hlavně o úžasné zelenině bez chemie kterou v obchode prostě nemáte, tudíž porovnávat domaci zavareninu a tu kupovanou je jako srovnavat kameny a jablka, na kamenech taky neni nic moc k pochutnani .. Preji hodne úspěchů, vzala jste si toho na sebe hodne najednou, postupně rok od roku přidávat je lepší ale zase obdivuji toto príme skákání do věci zvláště do zahradničení. Moc hezký sepsané, drzim palce, mejte se hezky
Děkuji moc za váš komentář, nějak mi zapadl, až teď čtu!… Jahody jsem letos vzdala, ale od rodičů jich pár bylo, protože „to by nebylo léto bez jahod“. Proč ně, ale mých ohnutých zad se to naštěstí už letos netýkalo. 🙂
Mějte se také pěkně.
pokud můžu doporučit, tak zkuste divoká rajčata. Možno sehnat u Marka Kvapila (www.potravinovezahrady.cz)
Jen si pořiďte kari sí´t (oka 10×10 cm) aspoň 2,5 m vysoké a 1,5 m široké. To rajče je fakt divoké :D, letos mi vylezlo do cca 3m a na šířku skoro 2 m.
pro 1 rodinu, si myslím stačí bohatě 3-4 sazenice. ideálka je to dát někam ke stěně.
toto je někde z půlky prázdni, to mělo ještě cca 2 mhttps://www.facebook.com/photo.php?fbid=1746099638978752&set=gm.829541927147107&type=3
Letos jsme je od Marka Kvapila meli, mel pravdu v tom, ze dozravaji driv nez klasicka, takze jsme se radovali. Ale pak jsme se shodli, ze chutove nam vyhovuji spis klasicka, vetsi, slechtena rajcata – min stavy, vic masicka. Coz neznamena, ze pristi rok ta divoka zas nedame – dame, vyhoda rychlejsiho dozrani je nesporna. Ale budeme kombinovat, davat zas ty i ty.
Pingback: MŮJ OSEVNÍ PLÁN, tasemnice v kuchyni a jak se mi (ne)daří permakultura | Sláma v botách
Všechno na mě sedí no, hlavně to nesejte v červenci když se mělo do června 😀 A taky si myslím, že nakoupit 40 sáčků se semínky všech druhů zeleniny od ředkviček po květáky a exotické druhy není zrovna cesta správným směrem 😀 Nevyrostlo mi skoro nic! a když jo, tak to něco sežralo.. takže příště to omezím na základní zeleninu co mi tu jde a postupně přidám. Je to děs .. 😀 ale nevzdáváme to.
Nevzdejte. Já se letos konečně dočkala těch rekordních ředkviček. Jak bude sezona pokračovat, netuším (zatím dost sucho), ale už jsem poučená a za semínka jsem utratila rekordně málo. Tak snad muže konečně potěším svými hospodářskými výsledky. 🙂